http://open-city.blog.cz/ cs <div><br /></div><div>Člověk je zvláštní druh opylovacího</div><div><br /></div><div>hmyzu.</div><div><br /></div><div>Najednou před vámi stojí někdo,</div><div><br /></div><div>který stojí za to.</div><div><br /></div><div>Za všechno.</div><div><br /></div><div>Jste odhodlaní s ním strávit zbytek</div><div><br /></div><div>života.</div><div><br /></div><div>Odhodlaní se s ním nechat doprovodit</div><div><br /></div><div>na Poslední cestu.</div><div><br /></div><div>Ale z ničeho nic se cosi podělá,</div><div><br /></div><div>cosi se změní a člověk, jakožto</div><div><br /></div><div>zvláštní druh toho hmyzu, má tendenci</div><div><br /></div><div>letět zase pryč.</div><div><br /></div><div>Pryč za jinou květinou, jinou kopretinou.</div><div><br /></div><div>Ale sakra proč?</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Vždyť jsou všechny kytky stejné...</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Nikde se nenakrmíš víc nebo míň.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Hmyz, ten si to dovolit může, ten nemá nic a žije krátce</div><div><br /></div><div>ale copak si to může dovolit člověk, který</div><div><br /></div><div>má všechno a žije, oproti ostatním, sakra dlouho?</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>No možná z toho důvodu to dělá.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Nehlásím se k lidskému druhu.</div> http://open-city.blog.cz/1110/lidsky-druh http://open-city.blog.cz/1110/lidsky-druh Básně Mon, 03 Oct 2011 10:49:38 +0200 <div><br /></div><div>Nejlepší učitel na světě je</div><div><br /></div><div>vaše svědomí.</div><div><br /></div><div>Uvědomění si toho, co jste kdy kde</div><div><br /></div><div>podělali.</div><div><br /></div><div>Ten, kdo umí svého učitele poslouchat,</div><div><br /></div><div>vyhrál dnešní zápas.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>A ten byl určitě těžší než včera.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Omílám tady staré antické myšlenky,</div><div><br /></div><div>jenže ona (zatím) jiná cesta</div><div><br /></div><div>ani nevede, ani</div><div><br /></div><div>nepovede.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Dokud nevymře lidstvo a nebude</div><div><br /></div><div>nahrazeno dokonalejším druhem,</div><div><br /></div><div>tak se nic nezmění.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Ani ten váš slavný</div><div><br /></div><div>rok 2012 nezmění nic.</div><div><br /></div><div>Bude to furt stejné.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Lidstvo je prostě předurčeno</div><div><br /></div><div>k záhubě.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Ale aspoň tady po sobě může</div><div><br /></div><div>zanechat nějaký hnus,</div><div><br /></div><div>jako dinosauři svůj trus,</div><div><br /></div><div>anebo i něco pěkného,</div><div><br /></div><div>jako dinosauří vajíčko.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Proto jsem taky napsal tuhle básničku.</div><div><br /></div><div>Jestli je to trus</div><div><br /></div><div>nebo vajíčko,</div><div><br /></div><div>si přeberte každý sám.</div> http://open-city.blog.cz/1110/2-10-2011 http://open-city.blog.cz/1110/2-10-2011 Básně Mon, 03 Oct 2011 10:48:19 +0200 <div><br /></div><div>Opilý měsíc mi</div><div><br /></div><div>spadnul z oblohy</div><div><br /></div><div>přímo do piva.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Díval se na mě a já</div><div><br /></div><div>se díval na něho.</div><div><br /></div><div>Plaval tam, jakoby tam</div><div><br /></div><div>patřil odjakživa a vycházely</div><div><br /></div><div>z něho malinkaté bublinky.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Bylo to fascinující.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Potom jsem to pivo i s tím</div><div><br /></div><div>měsícem vypil.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Celou dobu jsem si myslel,</div><div><br /></div><div>že se v pivu skrývá slunce,</div><div><br /></div><div>ale mýlil jsem se.</div><div><br /></div><div>V pivu je měsíc.</div><div><br /></div><div>Má tam být,</div><div><br /></div><div>je to jeho prostor, jeho území,</div><div><br /></div><div>jeho <em>obloha</em>.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Moje duše je měsíc.</div><div><br /></div><div>Já jsem měsíc.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Slunce je můj zbytečný</div><div><br /></div><div>denní kolega.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Hvězdy jsou moje</div><div><br /></div><div>děvky.</div> http://open-city.blog.cz/1108/mesic-a-jeho-devky http://open-city.blog.cz/1108/mesic-a-jeho-devky Básně Sun, 14 Aug 2011 21:17:56 +0200 <div><div><div>Jestli existuje Bůh tak</div><div>jsem jeho špatný bratr</div><div><br /></div><div>Měl jsem všechno, mám všechno,</div><div>všichni mají všechno,</div><div>ale přesto nemám nic a ostatní</div><div>taky</div><div>ne</div><div><br /></div><div>Někdo se psychicky sesype</div><div>já bych to moh udělat též,</div><div>ale radši napíšu</div><div>báseň</div><div><br /></div><div>(Báseň?)</div><div><br /></div><div>Víra v <em>Lásku</em> je pro většinu</div><div>zbytečná ztráta času;</div><div>včetně mě</div><div><br /></div><div>Kdybych byl býval</div><div>nebyl blbcem</div><div>tak bych byl býval</div><div>nebyl člověkem</div><div><br /></div><div>Člověkem bez citů</div><div>bez hranic a snahy</div><div>o <em>Něco</em></div><div><br /></div><div>Musíš být blbcem,</div><div>třeba špatným bratrem</div><div>Boha</div><div>abys něčím aspoň</div><div>vůbec byl.</div><div><br /></div><div>Existuje dobrý bratr Boha?</div><div><br /></div><div>Existuje vůbec bratr Boha?</div><div><br /></div><div>Bože můj, dejte mi svatý pokoj</div><div><em>proboha</em>.</div><div><br /></div><div>Před tónikou JE vždycky</div><div>dominanta</div><div><br /></div><div>A tak to asi má být</div></div></div> http://open-city.blog.cz/1108/bozska-komedialni-basen http://open-city.blog.cz/1108/bozska-komedialni-basen Básně Sat, 06 Aug 2011 13:36:32 +0200 <div><br /></div><div>Vzpomínám si, že jsem jednoho dne seděl doma, můj kocour mi ležel v klíně, já jsem popíjel pivo, díval se z okna, kouřil a uvažoval. Moje žena seděla na na gauči a lakovala si nehty na nohách. Střídal jsem pohledy oknem s pohledy na její nohy. Měla ty nejhezčí nohy, které jsem kdy viděl. Měly ten správný poměr jak nahoře, tak dole. A ty její kotníky. Dobrou ženskou poznáte podle kotníků. Pokud se vám na ženské nelíbí její kotníky, zbytečně ztrácíte čas. Miloval jsem ji. Byla mi inspirací, dokázala mě vždycky rozesmát a nezabíjela čas zbytečnostma, jak to mají ostatní ženské ve zvyku. Myslím, že to bylo největší štěstí v životě, když jsem ji tehdá v tom baru potkal.</div><div>Pamatuju si, že jsem ten den uvažoval nad časem. Myslím ve smyslu čas jako rozměr. Jak to říkal kdysi Einstein. Byl jsem přesvědčen, že existují paralelní světy. Myslím že už jste někdy slyšeli o Bermudském trojúhelníku nebo záhadných zmizeních lidí nebo lodí, letadel atd. Nešlo mi do hlavy, že se tohle může dít a chtěl jsem tomu přijít na kloub.</div><div>"Zlato?"</div><div>"Copak?"</div><div>"Myslíš si, že může někdo nebo něco jenom tak beze stopy zmizet?"</div><div>"Jak to myslíš?"</div><div>"No tak, že prostě jdeš třeba po chodníku a najednou se ocitneš na úplně jiném místě v úplně jinou dobu. Třeba v minulosti."</div><div>"Co je to za blbost?"</div><div>"Nevím. Tak mě to jenom napadlo. Podle mě se to může stát. Čas přece nemůže být jenom tak jednoduchá věc, jako posunování sekundové ručičky po ciferníku."</div><div>"Nikdy jsem nad tím neuvažovala."</div><div>Cucnul jsem si piva.</div><div>"Dejme tomu, že by se to teda stát mohlo. Že by se člověk z ničeho nic přenesl třeba do minulosti. Věděl by všechno, co se v příštích letech stane. A to co udělá, by mohlo změnit dnešní dění. Chápeš co myslím?"</div><div>"Chápu, ale nějak mi to nejde do hlavy."</div><div>"Já vím, je to nepředstavitelné."</div><div>Zvedla hlavu od lakování.</div><div>"To znamená, že cokoliv, co bys vytvořil nebo udělal, by se promítlo do dnešní doby, protože by to muselo navazovat, tudíž by se změnila současnost. Takže kdybych třeba zasadila v minulosti na nějakém místě strom, který tam dneska není, tak by tam dneska byl."</div><div>"Pravděpodobně jo," přisvědčil jsem.</div><div>"Nebo bych třeba tímhle způsobem mohla nechat vzkaz, že jsem zmizela do minulosti a schovat ho na nějakém místě, o kterém vím, že se za tu určitou dobu, co jsem se v čase vrátila zpět, nezměnilo. Třeba dopis, a ten by se tam tím pádem v přítomnosti objevil."</div><div>"Ano, jo, tak nějak. Třeba u nás v hospodě za ten obraz, co tam visí už asi sto let a nikdo na něj ani nešáh."</div><div>"Jo, třeba tam."</div><div>"Hm."</div><div>"Ale co by se stalo, kdybys třeba někoho zabil? Třeba svého předka? To by znamenalo, že by všichni ti, kteří byli jeho potomky, přestali existovat?"</div><div>"No, to zní divně. Asi to bude celé kravina." Potáhl jsem z piva.</div><div>"To je ale blbost, co to z tebe zase vypadlo? Kam ty na to furt chodíš," řekla s úsměvem a s tou svou dávkou ega, tak jak to parádně uměla, a jak jsem to na ní miloval. Začali jsme se oba dva smát a kocour seskočil z mého klína a šel si lehnout jinam.</div><div>Čas plynul dál a oba dva jsme na to úplně zapomněli. Možná utekly tři čtyři roky a mi se slušně dařilo shánět kšefty, takže jsem hrával prakticky třikrát do týdne a vydělával slušné peníze. Žili jsme si parádně. Po dědovi jsem na ruce nosil zlaté hodinky, které se mi hrozně líbily. Děda se jmenoval stejně jako já a hrál taky na harmoniku, tak jsem těm hodinkám přisuzoval jakousi magickou moc. Nějakou vděčnost té pitomé zlaté věci, tomu kusu kovu. Ale přece jsem ten kus kovu nosil.</div><div>Stalo se to jednoho podivného odpoledne. Večer jsem měl jít hrát, navlíkl jsem se do košile, kravaty, saka, vzal si ty hodinky, rozloučil se se ženou a slíbil jí, že dneska teda budu doma hned jak skončím, že se nebudu zdržovat a chlastat až do rána, jak jsem to měl ve zvyku. Vzal jsem harmoniku do ruky, kytaru si hodil přes rameno, zapálil si cigárko a vyšel do teplého májového vzduchu na nádraží. Bylo to asi kilometr a šlo se přes takový lesík a hned za lesíkem bylo nádraží. Jenže toho večera, když jsem vyšel z lesíku, tam žádné nádraží nebylo. Přede mnou se rozprostřela jenom louka a široko daleko nic. Jenom louka a kdesi v dáli cosi, co vypadalo jako město, nebo spíše vesnice. Nechápal jsem, co se to stalo. Byl jsem cestou zamyšlený, tak jsem mohl zabloudit a vyjít někde jinde. Ale to je přece blbost. Vždyť jsem tudma šel už tisíckrát. A navíc tady tuhle scenérii neznám. V životě jsem ji neviděl a to tu žiju od dětství. Chtěl jsem si potáhnout z cigarety, ale v ruce jsem držel jenom připálený filtr. "Do hajzlu," utrousil jsem. Musím přestat tolik chlastat, pak už ani netrefím na nádraží. Vracel jsem se teda zpět lesem, ale když jsem šel zhruba stejnou dobu, co jsem vyšel z domu, pořád byl všude jenom les. Začal jsem panikařit a nadávat si, že nestihnu vlak a přijdu o kšeft a o prachy a že naštvu ženu a bůhví co. Zapálil jsem si nové cigáro a šel jsem teda zpět. Zpět tam, kde mělo být to zasrané nádraží. Ani prodruhé tam NEBYLO. Zase jenom louka a v dálce vesnička. Vydal jsem se teda směrem k té vesnici nebo městu nebo co to k čertu bylo. Furt mi to nedocházelo. Cestou jsem se smiřoval s tím, že jsem se zbláznil a že je ze mě idiot.</div><div>Naproti mně se vynořil chlápek na voze a vezl seno. První člověk, zeptám se ho:</div><div>"Dobrý den, prosím vás, kudy se dostanu na nádraží?"</div><div>Chlap na mě hleděl, jako bych byl snop sena, co vezl. Začínal jsem ho podezřívat z vážné zaostalosti slušným mravům. Šel jsem dál a v hlavě mi kolovalo pořád jenom to, že jsem zase něco zadupal. To zas bude vysvětlování. Bylo mi ze mě nanic. Došel jsem na cestu a šel po ní směrem k tomu městu. Po chvíli se objevila cedule "FILLMORE, 1 MILE." Pomalu mi začala docházet skutečnost, ale nechtěl jsem tomu věřit. To přece nemůže být pravda. Kolem mě projela dodávka jako vystřižená z konce padesátých let. Chlápek mi zastavil, otevřel okýnko a zeptal se mě <em>anglicky</em>, jestli nechci svézt do toho Fillmoru. Notnou chvíli jsem na něho civěl, protože už mi bylo naprosto jasné, v jakém jsem maléru. Když už chtěl odjet, zarazil jsem ho a řekl, že jo. Že budu rád, když mě sveze.</div><div>"Zkoušíš štěstí s muzikou na cestách, synu?" Začal konverzaci. Byl jsem zaražený do sedačky a v hlavě mi to šrotovalo jako nikdy.</div><div>"Ne, já - teda jo, vlastně," odpověděl jsem rozpačitě.</div><div>"Taky jsem o tom snil. Ale nakonec vyhrála farma. Můj otec umřel hrozně brzo, tak jsem se musel postarat."</div><div>"To je mi líto. Na co hrajete?"</div><div>"Na to co ty, brachu. Kytara je požehnaný nástroj."</div><div>"Jo, to je," přitakal jsem. Potom jsme jeli mlčky. On se zamyslel nad svou minulostí a mi to ticho vyhovovalo. Za cvhíli jsme byli ve vesnici. Nebo městě? Jo, bylo to město. Malé město.</div><div>"Tak ať se ti daří. Tady mají lidi muziku rádi. Tady by se ti mohlo dařit. Chodím do baru U Barneyho, tak se někdy zastav."</div><div>"Jasně. A díky za svezení."</div><div>"Nemáš vůbec zač, synu" a odfrčel. A já tam stál, uprostřed města, které vidím poprvé v životě, uprostřed myšlenek, uprostřed sebe, ale několik tisíc kilometrů od domova, od své ženy, od jejich kotníků a její vůně a ještě k tomu nějakých padesát šedesát let pryč. Paráda. Nedalo se nic moc dělat, musel jsem to nějak zfouknout. Bylo mi na nic. Sednul jsem si v parku na lavičku, zapálil si předposlední cigáro z krabičky, když v tom mě trklo, že jsem v loji, že nemám ani dolar. Rozhodl jsem se, že půjdu hrát na náměstí a snad se mi poštěstí si něco vydělat, abych se mohl ubytovat a tak dále. Stejně jsem neměl nic jiného na práci. Tak jsem teda šel a postavil se na náměstí. Vytáhnul jsem harmoniku. Byla asi třicet let stará, takže nebudila zas tak velkou pozornost. Jenže jsem neuměl žádné americké písničky. Vůbec jsem nevěděl, co by tak ty lidi přimělo mi něco hodit do futrálu, tak jsem se rozhodl, že budu hrát prostě to co znám a nebudu zpívat. Takže převážně lidovky. Uvědomoval jsem si, že si musím dávat bacha na to, abych náhodou nezahrál něco mezinárodního, co vzniklo v pozdějším roce, než jsem se nacházel. Zatím jsem nevěděl, který se píše rok. Hrál jsem prostě na jistotu. A vyšlo to dobře. Lidi se zastavovali, poslouchali, debatovali mezi sebou a házeli mi mince. Hrál jsem asi tak dvě hodiny, než jsem byl z toho všeho unavený. Sbalil jsem to, zeptal jsem se místních kudy se dostanu k baru U Barneyho a šel.</div><div>Když jsem vešel dovnitř, všichni mě měřili pohledem. Ale nebyly to nepříjemné pohledy. Spíše nevěděli, co si mají o mě myslet. Cizinec v cizí hospodě. To je normální, to jsem znal. Chodí to tak asi všude po světě. Usadil jsem se na barovou stoličku a objednal si pivo. Bylo hnusné, pomyslel jsem na domov, ale bylo to pivo a já jsem se musel opít. Což se mi taky podařilo. Nad barem byly pokoje, ve kterých jsem se ubytoval. Peníze, které jsem vybral na ulici, mi stačily jenom na dva dny a na zaplacení účtu. Ten chlap, co mě svezl, se celý večer neukázal a já jsem si s nikým nepovídal, protože jsem měl myšlenky úplně někde jinde. Když jsem se ožral pod obraz a odebral se nahoru do pokoje, natáhl jsem se na postel a usnul jako špalek.</div><div>Probudil jsem se někdy kolem poledne. Seděl jsem v baru sám jenom s barmanem. Dali jsme se do řeči.</div><div>"Odkud jste?"</div><div>"Ále z daleka. Jenom se tak potloukám."</div><div>"Chicago?"</div><div>Řekl jsem si, že mu udělám radost.</div><div>"Jo, Chicago! Jak jste to uhodl?"</div><div>"To víš. Mám na to nos. Všiml jsem si, že máte nějaké hudební nástroje. Jste muzikant?"</div><div>"No, tak trošku."</div><div>Odebral se umývat sklenice. Popíjel jsem kafe a hleděl do stolu. Když jsem odklepával popel z cigarety, všiml jsem si na ruce těch hodinek. Najednou mě něco napadlo. "Poslyšte," řekl jsem k barmanovi. "Je tady ve městě hodinář nebo zlatník?"</div><div>"Samozřejmě. Když se dáte doleva a na třetí křižovatce zahnete vpravo, dojdete přímo k hodináři. Copak, zasekly se vám hodinky?"</div><div>"No, nějak nechcou jet. Dneska už se nic nedělá poctivě. Taky máte ten pocit?"</div><div>"Jo jo, svatá pravda. Já to říkám pořád."</div><div>Pousmál jsem se. Tak tohle platilo a bude platit taky pořád. Fajn. Dopil jsem kafe a vydal se k hodináři. Cestou jsem šel kolem knihovny. Stále jsem nevěděl, který je rok. Vešel jsem dovnitř a našel kalendář. Psalo se tam 28. května 1962. Tak nějak jsem to už z toho celého prostředí vytušil. Chvíli jsem tam jenom tak stál a hleděl do kalendáře. Hm, moje žena se všema těma kotníkama ještě není na světě. Teď se někdy narodí teprve její matka. Jerry Lee Lewis to rozjíždí naplno, Elvise už zná celý svět, Beatles jsou ještě mladé ucha, Freddie Mercury se s rodinou zanedlouho přestěhuje do Londýna, J. F. Kennedy ještě neví, že ho odprásknou, Kerouac se kdesi ožírá s Cassadym, Bukowski právě šoustá nějakou špinavou kurvu ve Východním Hollywoodu nebo pravděpodobně třídí dopisy na poště, u nás doma dělají komunisti paseku... Bylo mi z toho všeho najednou tak nějak divně. Do očí se mi dostaly slzy. Vzpamatoval jsem se a vyšel ven. Z hluboka jsem se nadechnul, vzhlédnul k obloze a vypustil: "kur-va."</div><div>Hodinář byl celkem sympatický starý chlapík, který vypadal, že je do svého řemesla celý zapálený. Když jsem mu ukázal své zlaté hodinky československé výroby z roku 1959, byl z nich naprosto unešený. Nikdy v životě neviděl podobný strojek, podobné provedení, kde jsem je vzal, jakto, že je chci prodat a podobné řeči. Vysvětlil jsem mu, že se jich potřebuju zbavit, že mi je dala jedna holka z Československa, kterou jsem miloval, ale zradila mě, a protože začínám nový život a všechny vzpomínky musí jít pryč. Děda to pochopil a udělal mi celkem slušnou cenu. Najednou byl ze mě pracháč. Koupil jsem si nějaké košile, ještě jedno sako a pár nových kravat. Pro ženské ve městě jsem byl hlavním objektem zájmu. Nějak cítily, že jsem cizinec a možná i že jsem z budoucnosti. Ženské vždycky jedou po cizincích. Našinec je tolik nezajímá. Zbožňoval jsem ty jejich účesy a vůbec to všechno. Tu kulturu. Vždycky jsem snil žít v téhle době a najednou jsem v ní byl, ale nedalo se říct, že bych z toho byl dvakrát nadšený.</div><div>Večer jsem sešel do baru i s nástrojema. Chlápek, který mě vezl, tam byl. Zamával na mě a pozval mě ke stolu. Přisedl jsem si k nim. Zdálo se, že mě mají všichni rádi. Potěšilo mě to. Hrál jsem jim moravské, české a slovenské lidovky a říkal jsem, že jsem to vymyslel. Hrozně se jim to líbilo. Měl jsem z toho takový zvláštní pocit. Když jsem zahrál Škoda lásky, osazenstvo baru mě okamžitě začalo vynášet do nebes. Připadal jsem si jako král. Jako Někdo. Byl jsem Někdo. Hřálo to. Bylo nás tam muzikantů víc. Hráli jsme tak nějak společně. Písničky které jeden nebo druhý hrál poprvé v životě. Nebyl s tím větší problém. Když se bar zavíral, stařík mě pozval k sobě domů, že má doma skvělou whisky, kterou už léta jeho rodina vyrábí. A já to přijal a já to přijal! Těšil jsem se, až ochutnám. Žil v parádním domku. Byla horká noc. Sedli jsme si společně na verandu a začali popíjet. Jmenoval se Charles. Charley. Já jsem se představoval všem jako Mike. Anglický ekvivalent mého jména neexistoval a tohle se mi líbilo a začínalo to na stejné písmenko.</div><div>"Řekni mi jednu věc," řekl Charley, "kde ty na ty nápady chodíš. Taková skvělá muzika!"</div><div>"Víš, Charley, možná bych ti měl něco říct, ale obávám se, že tomu nebudeš věřit."</div><div>"Proč bych tomu nevěřil. O Co de?"</div><div>"Já vlastně nejsem Američan."</div><div>"A to vadí?"</div><div>"Jde o to, že nejsem Američan a nejsem ani z téhle doby."</div><div>"Co myslíš tím, že nejsi z téhle doby?"</div><div>"Jsem z budoucnosti."</div><div>"Myslím, chlapče, žes trochu přebral."</div><div>"Říkal jsem že tomu nebudeš věřit." Napil jsem se whisky a zapálil si cigáro. Charley na mě hleděl.</div><div>"Stalo se to nedopatřením. Najednou jsem se ocitnul tady. O padesát let zpět. Z ničeho nic jsem přeletěl půlku světa a půlku století. Jedním krokem. Šup. Pryč od mé ženy, pryč od domova, pryč od všeho, co jsem měl." Charley na mě pořád civěl. Potom se trochu vzpamatoval a obrátil do sebe whisky.</div><div>"Vypadáš, že mluvíš vážně."</div><div>"To teda jo."</div><div>"Počkej, dost dobře tomu nerozumím. Ty ses teda vrátil v čase? Jako do minulosti?"</div><div>"Jo."</div><div>"O padesát let?"</div><div>"Jo. Asi tak nějak."</div><div>Charley nám dolil panáky.</div><div>"Podívej, ukážu ti občanku, jestli mi nevěříš. A mobilní telefon."</div><div>"A mo- co?"</div><div>"Mobilní telefon. Telefon, se kterým můžeš volat, odkud se ti zachce."</div><div>Charley hleděl do občanky a na mobilní telefon, který samozřejmě nefungoval.</div><div>"Česká republika?"</div><div>"Jo, od roku 1993. Dneska to je furt Československo."</div><div>"Československo! To znám. Byl jsem dobrý v zeměpisu. Hlavní město je Praha, jestli se nepletu."</div><div>"Ne, nepleteš. Dneska tam řádí komunisti. Ale v mé době máme demokracii, jako vy tady nebo jako v Anglii nebo Itálii."</div><div>"Komunisti jsou kurvy."</div><div>"Všichni politici jsou kurvy."</div><div>"Jo, to máš nejspíš pravdu..."</div><div>Popojeli jsme. Charley byl z toho všeho celý v úžasu, ale zdálo se, že mi věří. Nepotřeboval žádné další důkazy a nepovažoval mě za šarlatána nebo něco podobného. Věřil mi. Potom se začal vyptávat na to, co se stane. Jenže já jsem si uvědomil, že o tomhle moc nemůžu mluvit, abych nějak nenarušil celý chod a někoho nebo něco neposlal k šípku.</div><div>"Víš, o tomhle bych moc mluvit neměl. Musíš to pochopit. Mohlo by to změnit historii a v mém čase by to mohlo třeba někoho stát život."</div><div>"Jo, to nějak chápu."</div><div>"Akorát ti můžu říct, že se toho stane strašně moc."</div><div>"Fakt? Nekecej! Já myslel, že se toho za padesát let moc nestane..."</div><div>Oba jsme se zasmáli. Celý rozhovor měl zvláštní atmosféru. Charley jakoby najednou něco zjistil. Něco, za čím se celý život podvědomě pídil, ale nemohl na to přijít. Najednou na to přišel a ani o tom nevěděl. Nechal jsem ho při tom.</div><div>"Hele, že jsi to ty, něco ti teda ukážu. Pustím ti písničku, která změnila svět!" Ale v tom jsem se zarazil. "Ale to vlastně nemůžu. Mohl bys to vykecat a tudíž by ta písnička nemohla nikdy vzniknout a tím pádem by byla muzika jinde, než bude."</div><div>"Říkal jsi, že to chceš pustit?"</div><div>"Jo, pustit, ale nemůžu."</div><div>"Pustit?"</div><div>"Pustit."</div><div>"A na čem, proboha?"</div><div>"Na mobilu."</div><div>"Co?"</div><div>"Na mobilním telefonu. Na tomhle" a vzal jsem mobil do ruky.</div><div>"To hraje?"</div><div>"Jo."</div><div>"Tak mi to pusť!"</div><div>"Říkal jsem že nemůžu. Že by to mohl - "</div><div>"Sakra vykašli se na to. Nikomu to neřeknu! Za pár let to se mnou sekne a je mi vážně jedno, co bude a jak bude. Já si dělám své na své farmě a ostatní jde mimo mě. I když mě to zajímá, nebudu o tom trousit v hospodě. Stejně by mi nikdo nevěřil a ještě by mě měli za blázna."</div><div>"To je fakt. Tak teď se přesunem o třináct let dopředu. Do roku 1975. Může za to jistý britský zpěvák Freddie Mercury, kterého dneska ještě svět nezná, ale díky téhle písni ho bude znát každý. Působil - teda bude působit ve skupině Queen, která vznikne v roce 1971. Ale to je fuk. Teď ta píseň. Jmenuje se Bohemian Rhapsody."</div><div>"Ten název už něco napovídá..."</div><div>"To si teda piš."</div><div>Vůbec se mu to nelíbilo. Přirozeně. Ale mi to nevadilo a jemu to taky nevadilo. On věřil mi a já jsem věřil jemu. Svět je pořád stejný, pomyslel jsem si ten večer. Lidi serou, lidi se páří, lidi válčí, lidi se hádají, lidi pijou, lidi jsou pořád lidi. Jedno plemeno. Jeden živočich. Stejně jako byl šimpanz před sto lety šimpanzem, člověk byl před sto lety člověkem a takovým zůstane napořád, stejně jako ten šimpanz. Nebo kosatka, vlk, kudlanka, hřib, kopretina... A stejně tak plynul i čas. Nezáleželo na tom, jestli jsem se vrátil o padesát let zpět. Nezáleželo vůbec na ničem.</div><div>Došly mi peníze a musel jsem si najít práci. Charley se nabídnul, že mu můžu pomáhat. Zalíbilo se mi to. Bylo to fajn. Celé město bylo fajn. Připadal jsem si tam jako doma. Ale stále jsem musel myslet na svou ženu. Co asi musela zažívat. Zmizel jsem beze stopy. Z ničeho nic. Najednou jsem si něco uvědomil. Zmizel beze stopy. Jasně! Dopis, vzkaz do budoucnosti. Obraz u nás v hospodě. Musel jsem ale čekat. Úřady mi nepovolily vycestovat do Československa. Navíc jsem neměl identitu. Koledoval jsem si o vězení. Naštěstí jsem měl v celém městě kámoše, kteří se o všechno postarali. Být muzikant je obrovská výhoda. Máte známé nahoře i dole a i když vám na nich příliš nezáleží, jim na vás bude záležet vždycky, protože jim dáváte pokoj do duše. No fajn. Zkrátka jsem měl namále, ale vyhrabal jsem se z toho. Musel jsem splnit svůj úkol. Napsat dopis, že žiju. Že jsem se přemístil v čase, jak jsme se tenkrát bavili, když si lakovala nehty. Vycestovat se mi podařilo až v roce 1968, jen tak tak, pomyslel jsem si. Bylo to na jaře. Ti kámoši mi pomohli s vytvořením nové identity, nové zfalšované doklady atd. Charleyho jsem vzal s sebou. Chtěl vidět mou domovinu. Dorazili jsme do mé vesnice - vlakem. TO NÁDRAŽÍ TAM TEĎ STÁLO. Vystoupili jsme z vlaku a mi do očí vyhrkly slzy. Měl jsem co dělat, abych tam neklekl na kolena. Všechno bylo trochu jiné, než jsem to znal, ale to bylo pochopitelné. Vedl jsem Charleyho do místní hospody. Byla tam. Byl tam i ten obraz. Dali jsme si pivo. Pil jsem po dlouhé době zase PIVO. Chutnalo líp než kdy jindy. Charley, ten byl v sedmém nebi. Místní na nás hleděli, tak jako hleděli na mě v hospodě U Barneyho. Poznal jsem mezi těma tvářema jednoho chlápka, kterého jsem znal jako dědka těsně před smrtí. Bylo to neuvěřitelné. Hrál kulečník, smál se na celou hospodu a házel jeden vtip za druhým. Já ho znal jako zlomeného staříka, který už všechno vzdal. Chtěl jsem ho pozdravit a dát se s ním do řeči, ale potom jsem se zarazil.</div><div>Požádal jsem číšníka o kus papíru a napsal dopis:</div><div><br /></div><div><em>Anno,</em></div><div><br /></div><div><em>věděl jsem, že tě napadne tady zajít, podívat se za obraz a vyzvednout si tenhle dopis. Je to neuvěřitelné, ale fakt je to pravda. Přesunul jsem se v čase a - docela na jiné místo. Když jsem šel tehdy na vlak, vyšel jsem z lesíku a octnul jsem se o padesát let zpět a v malém městě jménem Fillmore v Californii v USA.</em></div><div><em>Bohužel jsem Ti nemohl napsat dříve, protože jsem měl problémy s úřadama ohledně identity. Málem jsem skončil ve vězení a to bych nenapsal už nikdy. Věděl jsem, že tady budeš chodit pořád a pořád se za ten obraz budeš dívat, jestli náhodou nepíšu...</em></div><div><em>Teď tady sedím se svým americkým kamarádem Charleym, který všechno ví. Hrozně se mu líbíš, ukazoval jsem mu fotku a vyprávěl o Tobě. Mám Ti od něj vzkázat, že kdyby byl o čtyřicet let mladší (a zároveň o padesát let starší), dal by si říct. Je s ním sranda. Pracuju u něj na farmě a pořád všude možně hrávám. Viděl jsem Jerryho Lee Lewise. Je to šoumen, jako na těch videích co jsme se spolu dívali. Beatles jsou naživo fenomenální. Elvis je Elvis no ale co, o tom tady mluvit nechcu.</em></div><div><em>Zrovna hraje kulečník Malina, však víš, ten stařík, co vypadá, jakoby všechno vzdal. Dneska je asi tak starý, jako já. Je to neuvěřitelné. Dneska se pokusím udělat něco, co nezmění nijak ničí život a až si tento dopis přečteš, prosím, zajdi za ním a zeptej se ho, zdali si na to pamatuje, jak si povídal s jedním Američanem na záchodě. Ten Američan jsem byl já. Myslím že si na to vzpomene.</em></div><div><em>Musím se smířit s tím, že už spolu asi nikdy nebudem. Věř mi, že na Tebe myslím pořád. Pořád Tě miluju a nikdy nepřestanu. Do své nejdelší smrti. Už jsem se stokrát vracel na místo, kudma jsem sem přišel, ale nefunguje to. Zkoušel jsem tu cestu opakovat zhruba stejně. Nic. Nejspíš se už nejde dostat zpět. Teď se budu muset vrátit zpátky do Ameriky, zpátky do Fillmoru, mého druhého domova. Zůstal bych tady a počkal na Tebe, až se narodíš a díval se na Tebe, jak vyrůstáš, ale nejde to. Za chvíli tady přijedou Rusáci a bude všechno v háji. Proto se musím vrátit zpátky tam, kde jsem byl odstřelen v čase.</em></div><div><em>Ale jsem rád, že si tento dopis čteš, že ho držíš ve svých prstech a že víš, že jsem v pořádku. I když teď už nejspíš po smrti. Ale to je fuk. Po Tobě, má drahá, teď chci, abysis už dále nedělala o mě starosti a zbytečně se nesoužila. Jsi ještě mladá a čekat na mě nejspíš nemá cenu. Žij, žij, žij dál. Jakoby se nic nestalo. Já totiž musím žít úplně stejně a věř mi, že to pro mě taky není jednoduché. Ale teď už věřím, že pokud existuje cestování v čase, existuje všechno, takže se jednou spolu určitě setkáme a zase budeme Ty a Já, jako dřív.</em></div><div><br /></div><div><em>Přeju Ti hodně štěstí.</em></div><div><br /></div><div>Do očí mi vjely slzy. Pořádně jsem se napil piva, z hluboka se nadechnul, zapálil si cigaretu a poskládal dopis do čtverečku. Když jsem se trochu vzpamatoval, tajně, aby to nikdo neviděl, jsem dopis zastrčil za obraz. Tak. A bylo to. Ještě jsem musel splnit jeden úkol, který jsem slíbil v dopise. Promluvit si s Malinou na záchodě. To nebyl žádný problém a byl jsem přesvědčený, že si mě bude určitě pamatovat celý život a že jsem historii určitě nezměnil.</div><div>Ten večer jsem se s Charleym opil snad nejvíc, co jsem kdy za život zvládl. Znamenalo to pro mě splněný úkol, který jsem chtěl dodržet pro svou ženu. Jakýsi nevyřknutý závazek. A ten jsem splnil. Teď už se mohlo stát cokoliv a bylo mi to jedno...</div><div>Museli jsme vypadnout. Rudé mračna se začaly stahovat i když se ani mi ani Charelyemu nikam nechtělo. Ale museli jsme. Vrátili jsme se zpět do Fillmoru. Zpátky k tomu, co mi bylo <em>někým</em> přiděleno. Vrátili jsme se zpět do starých kolejí a čas ubíhal hrozně rychle. Charley za pár let umřel. Farmu mi odkázal, jenže ji za pár dní po jeho smrti zachvátil požár, když do stodoly udeřil blesk a oheň se díky větru přes pole rozšířil přes celý statek, který shořel na uhel. No jo, to jsem pochopil. Neměla mi patřit. Byl jsem "cizinec." Muselo to tak být, jinak by to změnilo celé dění. Farma ale byla pojištěná a já jsem dostal, jako jediný dědic, peníze z pojišťovny. To mi pomohlo se přestěhovat do New Yorku, kde jsem začal zase od píky. Roky plynuly a já jsem si vydělával hraním. Muzika byla jediná věc, kterou mi nemohl nikdo vzít. Ani ten zatracený čas. Nic. Stárnul jsem a strárnul. Žen, kterých jsem za svůj život potkal bylo nespočet, ale žádná z nich nebyla taková, jako Anna. Často jsem uvažoval, kdo je na tom asi hůř, jestli ona nebo já. Nikdy jsem nenašel uspokojivou odpověď. Byli jsme na tom totiž oba dva úplně stejně. Prostě na hovno.</div><div>Je jedno, kdy žijete. Můžete si dobu idealizovat jak chcete, ale všude je to stejně na hovno. Pořád se ráno potřebujete vysrat, strčit něco do žaludku, vydělávat chechtáky, šoustat, smát se, brečet... Tohle už dělali lidi v pravěku a budou to dělat lidi za třeba milion let, pokud tu ještě budou.</div><div>Měl jsem v plánu, že až skončí u nás v roce 1989 ten marasmus a začne druhý marasmus, že se vydám zpátky domů. Tak jsem uvažoval, že bych mohl vidět sám sebe jako malého caparta, ale nesnažil jsem se o to.</div><div>Teď jsem byl starý dědek a táhlo mi na 72 let. Přiletěl jsem z New Yorku do Prahy a potom se vydal svým obvyklým vlakem konečně <em>domů.</em> S Annou jsem se seznámil 19. března 2010. Ubytoval jsem se v jednom hotelu ve městě. Bylo to 18. března 2010 dopoledne. Celý den jsem chodil kolem dokola a vzpomínal na "staré časy." Zkusil jsem zapnout svůj mobil, který jsem pořád měl. Baterka už byla téměř vybitá, když jsem ho kdysi dávno vypínal na věčnost, ale zkusil jsem to. Fungoval! Dokonce našel i síť. Vjel jsem do seznamu. Anna byla hned na prvním místě. Zmáčknul jsem tlačítko "volat," ale vtom jsem se zarazil, vypnul to a pomyslel si: vždyť my se ještě neznáme. My se poznáme až zítra. Do hajzlu! Kurva! Mrštil jsem telefonem o zem. Kolemjdoucí se na mě dívali a mysleli si, co si ten dědek myslí? Chce snad upoutat pozornost tím, že bude rozbíjet mobily nebo co? Gestem jsem se všem omluvil a hlava mi spadla do dlaní. Dal jsem se do breku. Stál jsem tam na chodníku a brečel do dlaní. Stál jsem tam možná pět deset minut. Potom jsem se sebral a vrátil se zpátky do hotelu. Tam jsem se ožral...</div><div>19. března 2010, den, kdy jsem se poprvé setkal s Annou, s tou ženou, která jako jediná dokázala vnést smysl do mého života. Věděl jsem zhruba, v kolik hodin to bylo. Musel jsem ji vidět. Věděl jsem, že když jsem tam přišel, už tam byla, takže jsem se z hotelu sebral o něco dřív a šel do toho baru, kde jsme se potkali. Byl jsem tam moc brzo, ještě tam nebyla. Sedl jsem si a dal si pivo a panáka. Těch panáků bylo celkem dost. A piv taky přibylo. Vtom se ve dveřích objevila. Zatlačilo mě to do židle. Nebyl jsem schopen pohybu, srdce mi přestalo tlouct. Se svojí kamarádkou se usadila tak, že jsem na ni viděl a ona viděla na mě, ale zatím o mě nevěděla. Nemohl jsem se pohnout. Chtěl jsem se k ní rozběhnout, obejmout ji, políbit ji a už ji nikdy nepustit, už se nikdy nevzdálit od jejího teplého dechu, od jejích voňavých vlasů, od jejích roztomilých kotníků... Ale, nemohl jsem. NEMOHL. Byl jsem jak přikovaný. Uběhlo pár minut. Pořád jsem se na ní díval. Potom se stalo něco velice zvláštního. Podívala se na mě. Naše pohledy se střetly. Uprostřed jejího dialogu s kamarádkou. Najednou přestala mluvit. Ztuhla zrovna tak, jak jsem byl ztuhlý já. Trvalo to asi jenom dvě tři vteřiny, ale mi se zdálo, že to trvá celou věčnost. Cítil jsem nepopsatelný pocit. Byl jsem přesvědčen, že mě poznala, i když ještě nevěděla, kdo jsem, ale poznala mě. Potom odvrátila pohled a pokračovala v dialogu. Najednou jsem se mohl pohnout. Sám od sebe jsem se zvednul a šel směrem ke dveřím. Tam do mě kdosi vrazil, ale já jsem ho nevnímal. Šel jsem rovnou do hotelu.</div><div>Když jsem se opilý natáhnul na lůžku a čekal na smrt, stala se druhá divná věc. Vzpomněl jsem si, že když jsem šel tehdá do toho baru, ve dveřích do mě vrazil jakýsi opilý dědek.</div><div>Chvíli nato jsem umřel.</div> http://open-city.blog.cz/1108/neco-o-case http://open-city.blog.cz/1108/neco-o-case Povídky Thu, 04 Aug 2011 11:14:56 +0200 <div>Hnijeme jako přezrálé</div><div>melouny v hlíně,</div><div><br /></div><div>smějeme se jako prdel do které</div><div>někdo strčil granát,</div><div><br /></div><div>v osamění čekáme na smrt nebo</div><div>na krásnou dívku, která nám</div><div>v noci zaklepe na okno</div><div>a poví</div><div>že se ztratila,</div><div><br /></div><div>v noci se budíme s bílým</div><div>tygrem v zádech a</div><div>ledním medvědem v hrdle,</div><div><br /></div><div>ve dne plachtíme na havranech</div><div>a oblékáme se do zmijí kůže,</div><div><br /></div><div>z každého něco teče;</div><div>je to med marmeláda</div><div>ocet nebo olej?</div><div><br /></div><div>vyjetý olej?</div> http://open-city.blog.cz/1107/hra http://open-city.blog.cz/1107/hra Básně Tue, 12 Jul 2011 02:01:06 +0200 <div><br /></div><div>I když jsem si myslel, že jsem</div><div>z toho venku, stejně</div><div>jsem věděl,</div><div>že z toho venku</div><div>nebudu nikdy.</div><div><br /></div><div>Tak dej mi šnorchl</div><div>nebo se utopím.</div><div><br /></div><div>Ušvicovaný vzduch proudí</div><div>přes spálený filtr cigarety</div><div>rovnou do plic,</div><div>plic pic;</div><div>a ty zpívají ty své otřepané</div><div>melódie v symfonickém záchvěvu</div><div>dokonalosti osobnosti.</div><div><br /></div><div>Z dálky se třpytí vše,</div><div>ale zblízka je to matné,</div><div>všední.</div><div><br /></div><div>Horké ostří meče mě půlí</div><div>jako Golfský proud co jednou</div><div>odnese Čas.</div><div><br /></div><div>Váleček do mého mechanického piána</div><div>si nechal vyrýt dalších pár dírek,</div><div>dalších pár not mé melódie v</div><div>symfonickém záchvěvu</div><div>dokonalosti osobnosti.</div><div><br /></div><div>Blondýnky se smějou.</div> http://open-city.blog.cz/1107/melodie-osobnosti http://open-city.blog.cz/1107/melodie-osobnosti Básně Tue, 12 Jul 2011 01:37:32 +0200 <div><br /></div><div>Přemýšlím jestli jo</div><div>anebo ne.</div><div><br /></div><div>Docházím k názoru</div><div>že ne.</div><div><br /></div><div>A vím proč.</div><div><br /></div><div>Něco tu totiž ve</div><div>vzduchu smrdí.</div><div><br /></div><div>Bůh si na mě</div><div>prdnul.</div><div><br /></div><div>Už zase?</div><div>Ptám se do větru.</div><div><br /></div><div>Už zase,</div><div>odpovídá mi vítr.</div><div><br /></div><div>No nic, povídám,</div><div>vezmu si za ženu Japonku</div><div>a zplodíme dalšího boha,</div><div>kterého budeme chovat v</div><div>náruči a který na nás</div><div>bude prdět taky.</div><div><br /></div><div>Ne, člověk si</div><div>opravdu</div><div>nevybere.</div><div><br /></div><div>(Všimli jste si někdy, jak mají</div><div>Japonky krásné těla?)</div> http://open-city.blog.cz/1107/posilas-za-sebe-spojku http://open-city.blog.cz/1107/posilas-za-sebe-spojku Básně Fri, 01 Jul 2011 03:00:25 +0200 <div><br /></div><div>Svět kolem se mění v čím dál hustší džungli,</div><div>ale já zůstávám pořád stejný.</div><div>Ptáci nelétají druhou třídou a hvězdy</div><div>nepadají samy od sebe.</div><div><br /></div><div>Plameny na střeše dusí krysy ve sklepeních,</div><div>všichni mají kam utéct,</div><div>ale neví kam; jenom prostě utíkají.</div><div><br /></div><div>Jemný déšť mi pomalu smývá letitou</div><div>špínu usazenou uvnitř spletitých</div><div>kruhů myšlenek.</div><div><br /></div><div>Šneci v ulitách mi kryjou záda</div><div>ze zálohy vyzbrojeni tykadlama spásy.</div><div>Šnečí spása pro mě není šnečí</div><div>spása pro tebe.</div><div><br /></div><div>Byli jsme tak blízko sebe,</div><div>ale něco zrůdného nás vymanilo</div><div>z možného snu, který snil jeden blázen</div><div>každou noc na lůžku s vyřezávaným</div><div>víkem.</div><div><br /></div><div>Ten blázen se však jednoho pochmurného</div><div>a mrazivého rána probudil a s ním</div><div>se vytratil i sen.</div><div><br /></div><div>Toho rána ten blázen umřel.</div><div><br /></div><div>To jenom já zůstávám</div><div>pořád stejný.</div> http://open-city.blog.cz/1106/porad-stejny http://open-city.blog.cz/1106/porad-stejny Básně Thu, 23 Jun 2011 22:10:32 +0200 <div>Bylo to v den její svatby. Dostal pozvánku, ale roztrhal ji a hodil do koše. Život se mu pomalu rozplýval. Otevřel si pivo a flašku vodky, sedl si do křesla, zapnul muziku a hleděl do zdi. Uvažoval nad tím, kolik to dá práce, než člověk přijde na svět a potom, kolik to dá práce, aby si člověk ten svět udržel. A stačí jedna malá věc a celý život se vám sesype. Je to jednodušší než lusknutí prstama.</div><div>Z rádia se linula muzika a on teď stál u okna a pozoroval na obzoru blesky, které rozrážely noční tmu. Ty blesky mu dávaly větší smysl, než cokoliv jiného. Přešel k šuplíku a vytáhnul z něj svůj revolver; pak se posadil zpátky do křesla a nalil do sebe něco vodky. Chvíli si s revolverem pohrával, potom z něj vysypal sedm nábojů a osmý tam nechal. Roztočil bubínek, namířil na její fotku, co stála naproti němu, a když se bubínek zastavil, zmáčkl spoušť. Fotka měla ten večer štěstí. Odložil revolver zpátky na stůl a dál se věnoval svému pití. Přemýšlel, co si počne dál, ale na nic nepřicházel. Pak se upil do spánku.</div><div>Jednoho dne se ozval telefon.</div><div>"Haló?"</div><div>"Nick Galdiano?"</div><div>"V celé své kráse."</div><div>"Potřebovala bych si vás objednat."</div><div>"Samozřejmě. Stačí, když mi řeknete na kdy a kde se mám dostavit."</div><div>Zapsal si potřebné údaje na kus papíru. Tenhle kšeft přišel jako smilování boží. Už mu pomalu docházely peníze, což znamenalo, že by si musel hledat fušku někde na stavbě. A po ohánění se lopatou nebo krumpáčem v tom vedru, po tom zrovna dvakrát netoužil. Už bych si měl konečně koupit nějaké ty nové košile, pomyslel si. Většinu z nich měl propálenou od cigaret a jedna byla postříkaná červeným vínem, když se snažil opilý vytáhnout špunt. Nějak se mu to v rukách smeklo a už to bylo.</div><div>Hodil na sebe kalhoty a sako a vyrazil do ulic. Našel svůj oblíbený second-hand. Byly tam, jako vždycky. Košile 10 korun za kus. Vzal si je všechny, bylo jich tam asi deset. Zaplatil, popřál prodavačce příjemný zbytek dne a po cestě domů se stavil do své oblíbené hospody. Byl tam Marty, kterého znal.</div><div>"Čau. Dlouho ses tu neukázal," řekl Marty.</div><div>"Týden je dlouho?"</div><div>"Jak se to veme..."</div><div>"Konečně mám kšeft, tak se můžu trochu rozšoupnout."</div><div>"To mám radost. Už jsem se o tebe začínal bát."</div><div>"Ale hovno. Nekecej blbosti."</div><div>"Jak se má Rita?"</div><div>"Kdo?"</div><div>"Znáš jenom jednu Ritu. Vy už spolu nejste?"</div><div>"Jo tahle Rita... Nikdy jsme spolu nebyli."</div><div>"Vždyť u tebe byla pečená vařená, co si vzpomínám."</div><div>"Právě proto jsem jí musel vyhodit. Už mě začínala srát."</div><div>"Vypadali jste jako šťastný pár."</div><div>"Hele přestaň už, prosímtě, žvanit píčoviny. Nikdy jsme spolu nebyli. Že jsem jí párkrát protáhl díru ještě neznamená, že umřeme bok po boku."</div><div>"Ty seš furt stejnej parchant, Nicku. Já tě žeru."</div><div>"Jo, taky jsem na to hrdej. Život mě totiž sám natlačil do téhle role, takže se jí snažím zhostit co nejlépe."</div><div>"Měl bys dostat Oscara, myslím že ti to jde skvěle."</div><div>"Dík."</div><div>Po pár pivech se Nick odebral zpátky domů.</div><div>Čas dále plynul a Nick pořád všudemožně hrával. Když se schylovalo k finanční tísni, musel jít fachčit na stavbu. To bylo totiž jediné, co kromě hraní zvládnul. Nic jiného neuměl a nikdy se taky nic jiného <em>nesnažil</em> umět. Stačilo mu to tak. Když jednou zase vysedával ve své hospodě, přilepila se na něho ženská. Celkem kus. Jmenovala se Anette a byla to alkoholička a občas si i něco zobla. Jenže byla fakt kus a Nick už byl hrozně dlouho sám a navíc byl ten večer parádně opilý, takže by ta ženská mohla být kdokoliv a měla by prakticky vyhráno. Té noci šli k Nickovi domů a dělali takové ty věci, které dva lidi dělávají. No, jak se tomu říká... Šoustali. Ano, to je to slovo. (Nemoh jsem si vzpomenout, věříte mi? Ha ha ha.)</div><div>Jak už to mají takové ženské ve zvyku, Anette se k němu nakvartýrovala. Nijak zvlášť to Nickovi, zatím, nevadilo. Trávili spolu celé večery chlastáním a debatováním o volovinách. Občas se jejich debata zvrtla do velice zajímavé diskuze, ale většinou to skončilo tím, že se Anette urazila, protože nechtěla slyšet Pravdu. To už potom nešoustali. Ale když se debata do žádných vyšších sfér nezvrtla, většinou polehávali jenom tak v posteli, cucali chlast, zpívali, šoustali, zase zpívali, kouřili, pak kouřila Anette, pak zase cucali chlast a tak podobně. Jako tenkrát, jedné noci:</div><div>"Kolik si už měla vlastně chlapů?"</div><div>"Proboha já nevím. Pět? Deset?"</div><div>"Kecáš."</div><div>"Tak možná dvacet. Já fakt nevím. Proč tě to vůbec zajímá?"</div><div>"Chci vědět, který jsem."</div><div>"První určitě ne."</div><div>"To se mi podařilo zjistit i bez tvého ujištění. Pošli mi to víno, už ho máš hrozně dlouho a vůbec nepiješ."</div><div>"Piju!" Anette si lokla z flašky a poslala ji Nickovi. Nick si přihnul a postavil flašku na stolek.</div><div>"Dej mi tu flašku, chci se napít, pročs ji dal pryč?"</div><div>"Proboha to musíš mít ten chlast furt na očích?"</div><div>"Jo, musím. Chci se napít, dej mi tu flašku."</div><div>"Už si ho někdy měla v zadku?"</div><div>"Cože?"</div><div>"Ptám se, jestlis ho už někdy měla v zadku."</div><div>"Neměla. A ani nikdy mít nechci."</div><div>"Ale já chci."</div><div>"Tak to máš smůlu."</div><div>"Kdepak, holka, smůlu máš ty!" Nick se na ní převalil celou svou váhou a snažil se tam stůj co stůj dostat. Stál mu teda parádně.</div><div>"Ty hajzle! Nech toho! Au, to bolí! JAU!"</div><div>"Neřvi, ještě tam nejsem."</div><div>"Slez ze mě, ty prase! AU!"</div><div>"Drž hubu!"</div><div>"JÁÁÁÚÚÚÚ! ÁÁÁÁÁÁ!" Anette ječela na celé kolo, ale nebylo jí to nic platné, Nick si šel tvrdě za svým krátkodobým cílem a Anette se pod ním svíjela a ječela:</div><div>"TY HAJZLE! AU! TY ZKURVYSYNE! JÁÁÁÚÚÚ!!!" Nick se do ní pomalu dostal. Byl to celkem kumšt a myslel, že mu to sedře ptáka z kůže, ale nakonec to všechno vyšlo podle jeho představ. Udělal se, svalil se na záda, zapálil si cigáro a se spokojeným úsměvem na tváři si přihnul vína.</div><div>"Chceš?" Podal víno Anette.</div><div>"Já s tebou nemluvím, ty hajzle."</div><div>"Ptal jsem se jestli se chceš napít, nežádal jsem tě o to, ať se mnou mluvíš. Ale když nechceš, tak nechceš."</div><div>"Dej to sem!" Anette vytrhla Nickovi flašku z ruky a půlku toho, co tam bylo vypila na ex.</div><div>"Tys mě znásilnil, ty prase! Normálně sprostě si mě znásilnil! Ještě nikdy mě nikdo neznásilnil. Můžu jít na policii!"</div><div>"Proboha nemel furt voloviny. Však se ti to líbilo."</div><div>"Nelíbilo!"</div><div>"Řvala si jak tur."</div><div>"Protože to bolelo! Jak by bylo tobě, kdyby ti někdo do zadku narval něco tak hnusného a velkého?!"</div><div>"Hnusného? Velkého? No asi bych řval jak tur."</div><div>"No dobře, tak možná ne velkého, ale určitě hnusného."</div><div>"No dovol."</div><div>"Však se na to podívej. Vypadá to jak seschlý obrovský moučný červ. Jak larva nějaké pakobylky."</div><div>"Ta larva pakobylky tě právě dostala do sedmého nebe."</div><div>"Fuj, hnusná pakobylka." Anette si s ním začala pohrávat.</div><div>"Hej, zlato, právě jsem ho stáhnul z kůže. Potřebuju pauzu."</div><div>"Teď máš smůlu ty," sdělila mu Anette a vlezla na něho a začala Nicka všude olizovat a líbat. Larva pakobylky se pomalu probouzela zase k životu. Když skončili číslo, Nick zašel pro další flašku. Pak už jenom polehávali a moc toho nenamluvili.</div><div>Nickovi se celkem dařilo si obstarávat kšefty, takže nemusel chodit na fušky na stavbu. Měl to parádně rozjeté a podařilo se mu něco ušetřit na chudší období. Anette u něho i nadále přespávala. Někdy byla u něho i týden, někdy ji Nick vyhodil, aby měl klid na cvičení. Jednou, jak tak zase spolu klevetili, Anette si všimla té fotografie na stolku, kterou chtěl Nick tenkrát odprásknout.</div><div>"Co je to za fotku? Nikdy jsem si jí nevšimla."</div><div>"Mám ji tady odjaktěživ."</div><div>"Co je to za ženskou?"</div><div>"Ženská."</div><div>"Vážně? Ale která?"</div><div>"Nech to být. Dělej, že sis ji ještě pořád nevšimla."</div><div>"To je tvoje bejvalka?"</div><div>"Ne."</div><div>"Tak kdo to je?"</div><div>"Říkám ti, abys to nechala plavat."</div><div>"Ona ti něco udělala?"</div><div>"Do prdele nechtěj mě nasrat!"</div><div>"Tak se hned nerozčiluj. Chtěla jsem jenom vědět, co je ta ženská zač."</div><div>"Prostě to nech být, nechce se mi o tom mluvit. Jasné?"</div><div>Anette Nicka začínala čím dál více srát. Pořád měla dotazy ohledně té fotky, pořád se na to vyptávala v jakoukoliv dobu a Nick už na to prostě neměl nervy. Pohádali se spolu a Anette od něho na dobro odešla.</div><div>Roky se linuly a Nick byl zase sám. Všude možně hrával a vydělával si tak na živobytí. Bylo mu dobře. Dokonce dostal nabídku z televize, že o něm natočí dokumentární pořad a že za to dostane zaplaceno atd., ale Nick jim napsal slušný odmítavý dopis, že o žádnou zatracenou publicitu nestojí a že stejně na něm není nic zajímavějšího, než na jakémkoli jiném člověku, takže nevidí důvod, proč by měli točit dokumentární pořad zrovna o něm. A měl od nich klid.</div><div>Jednoho dne seděl doma a cvičil, když vtom se ozval zvonek. Nikoho nezval, nikoho nečekal. Jestli to budou ti zasraní Jehovisti, tak jim tu jejich Strážnou věž osobně omlátím o hlavu, pomyslel si. Otevřel dveře a tam stála <em>ona</em>. Ano, uhodli jste. Ta žena z té fotografie. Bylo trochu poznat, že ji už pár let neviděl, ale vypadala skoro pořád stejně. Byla pořád stejně okouzlující. Nick strnul a nebyl schopen ničeho.</div><div>"Ahoj," řekla, "můžu dál?" Prošla kolem tumpachového Nicka a sedla si do křesla.</div><div>"Žiješ sám?" Zeptala se.</div><div>"Co tu děláš?"</div><div>"Přišla jsem tě navštívit. Určitě žiješ sám. Máš tu bordel. Kdybys tady měl ženskou, tak bys tu měl uklizeno."</div><div>"Tohle je mé pochopení pořádku," odpověděl Nick.</div><div>"Jak se máš?"</div><div>"Ujde to. Mohlo by být hůř. Promiň, že jsem nepřišel na tu tvojí svatbu. Víš, nebyl jsem nějak, nemohl js... -"</div><div>"To je v pořádku. Já jsem to pochopila."</div><div>"Tys někdy něco pochopila?"</div><div>"Změnil ses. Dost ses změnil."</div><div>"Jak to můžeš vědět, jsi tu pět minut." Nick šel k ledničce a vytáhnul si pivo.</div><div>"Chceš pivo?" Zeptal se.</div><div>"Jo, dám si. Díky. Nemusím tu být celý den, abych poznala, že ses změnil. Jde ti to vidět na očích."</div><div>"A ty se mi divíš?"</div><div>"Ne... Nedivím. Teď už se nedivím."</div><div>"Něco se stalo? Manžel zlobí?"</div><div>"Ach bože, Nicku." Začala tiše vzlykat. "To je právě důvod, proč jsem přišla."</div><div>"Napij se, to ti pomůže. Pak mi řekni, co se děje." Napila se, počkala, až si říhne, a pak začala pomalu mluvit:</div><div>"Víš, narodila se nám dcera."</div><div>"To je paráda ne? Proto přece nemusíš brečet."</div><div>"O to nejde."</div><div>"Já nejsem vševěd, když mi neřekneš, o co jde, tak to ne... -"</div><div>"Rozvedli jsme se," vyhrkla ze sebe.</div><div>"Áha. A dceru máš ty?"</div><div>"Právěže ne. Soud rozhodl o tom, že jí nejsem schopná uživit tak, jak jí uživí ten hajzl, takže jí má on. Můžu si jí brát na víkendy, kdykoliv se mi zachce."</div><div>"A co ti vlastně provedl? Předpokládám, že ti zahýbal."</div><div>"No, to taky. Nemáš tam prostímtě nějakého panáka? Potřebuju si dát panáka."</div><div>"Samo."</div><div>"Dík. Byl mi nevěrný skoro od začátku. Přišla jsem na to až po roce a nechala jsem to být. Doufala jsem, že ho to přejde. Pak se nám narodila Mary... Postupně to mezi náma přestalo fungovat. Prostě už jsem to nemohla unést, tak se to všechno na mě nějak sesypalo a musela jsem jít s pravdou ven. O rozvod jsem požádala já. Teď si říkám, jestli to nebyla chyba."</div><div>"Chyba? Seš blbá? Tak on si šoustá jiné buchty, když má doma tebe a dcerku a ty se ptáš, jestli to nebyla chyba?"</div><div>"Měla jsem s ním všechno. Dům, auto... Však víš co myslím..."</div><div>"Já jsem se možná změnil, zato tys zůstala furt stejná. A to by jeden řek, že se člověk z takovéhle věci poučí. Ach bože, vy ženské, vy jste neskutečné. To mi hlava nebere."</div><div>"Ach Nicku, jsem na dně. Jsem v koncích. Nevím co mám dělat."</div><div>"A co mám podle tebe jako dělat já?"</div><div>"No myslela jsem, že zrovna ty bys mi mohl pomoct... Víš, teď, když jsi sám..."</div><div>"No to se mi snad jenom zdá. Ty seš vážně cvok nebo co? Ty si sem přikvačíš, brečíš mi tady, říkáš jak nejsi na dně... Dal ti aspoň půlku prachů?"</div><div>"Jo. Prachy mám..."</div><div>"Tak co sakra řešíš? Najdi si bydlení a žij dál. Běž dál. Nic jiného se dělat nedá. Jiná možnost neexistuje."</div><div>"Ach bože, nemůžu, Nicku, nemůžu prostě dál! Je toho na mě moc."</div><div>"Výborně! A co mám podle tebe říkat já? Co jsem měl podle tebe dělat já, když si mě celou dobu jenom ignorovala, když jsem se topil ve sračkách?! Bylo ti to úplně jedno! Nedalas mi jedinou šanci! Kvůli tobě jsem si koupil revolver a chtěl to ukončit, to tys mě zničila, to tys mě změnila! Můžu ti ten revolver půjčit, jestli chceš."</div><div>"Co to říkáš?! Proboha!"</div><div>"Snažím se ti jenom pomoct."</div><div>"Sebevražda přece není žádné řešení!"</div><div>"Pro tebe momentálně to <em>nejlepší</em> řešení."</div><div>"Ach bože... Bože... Omlouvám se ti, nechtěla jsem.... Víš... Teď už chápu, co jsem ti to provedla. Teď se mi to vrátilo. Musel si trpět úplně stejně, jako teď trpím já... Promiň..." Svěsila hlavu do dlaní a naplno se rozbrečela.</div><div>"To si teda piš, že jsem trpěl..." Nick poodstoupil k oknu a díval se ven na svět. Najednou se mu zdál stejný, jako tenkrát. Hnusný, šedý, špinavý a smutný svět. Než přišla, chtěl si udělat něco k jídlu, ale teď se mu při každé myšlence na jídlo zvedal kufr. Poslouchal, jak pláče. Neudržel se a z jeho očí, z jeho lidských očí se po dlouhé době začaly opět kutálet slzy. Pořádně to zapil vodkou a spláchl to pivem, ale nepodařilo se mu to úplně zastavit. Pořád hleděl tam dolů, na tu černou díru lidské existence a nechápal už vůbec nic. Neměl vůbec páru, co se to ksakru zase děje. Hlavou se mu honily vzpomínky a mísily se s aktuálníma myšlenkama, takže mu to v hlavě dělalo pořádný chaos. Nedokázal se ani na vteřinu soustředit, natožtak něco říct. Slyšel, že přestala plakat, ale nebyl schopný se od okna odlepit. Z očí mu pořád tekly slzy.</div><div>"Ježíš, ty tady máš moji fotku?" Řekla ještě roztřepaným hlasem. Nicka to probralo z toho myšlenkového deliria.</div><div>"Cože?"</div><div>"Vzpomínám si, jak si mě tehdy fotil. Bylo to na té oslavě, když jsme tam prokecali celou noc spolu. Potom jsem ti masírovala záda. Hrozně moc se ti ta fotka líbila. Říkal si, že se v té fotce odráží celá moje nádherná duše. Pořád si o ní básnil."</div><div>"Jo. Tehdá jsem se cítil jako nejšťastnější člověk pod sluncem. Ten čas, který jsme tam tehdy spolu trávili, pro mě znamenal hrozně moc. Přál jsem si, aby to tak bylo napořád. Jenže jsem měl smůlu. Madam chtěla něco jiného."</div><div>"Nechápu, jak jsem ti něco takového mohla provést. Jsem hrozná sketa."</div><div>"Přece jsem po tobě nemohl chtít, abys mě na povel milovala. Osud to prostě pro mě blbě zařídil."</div><div>"Miluješ mě ještě?"</div><div>"Nevím... Je to hrozně dlouho... Nějak jsem, za tu dobu, jak bych to řek... Zdřevěněl. Dneska je to snad poprvé za celých pět nebo kolik let, kdy jsem uronil slzu. Nevím, jestli ještě vůbec někoho dokážu milovat. Bylo pro mě hrozně těžké se z toho vylízat a teď, jak se zdá, jsem zase v tom. Kurva. Proč si sem musela jenom přijít..."</div><div>"Promiň... Nevěděla jsem... Myslela jsem, že někoho máš. Že sis někoho našel... Že už máš taky rodinu a tak..."</div><div>"Hm..."</div><div>Celý večer se nesl v podobném duchu. Vzpomínky a vzpomínky. Tu noc jí nechal u sebe přespat. Ne, nic se mezi nima tu noc nestalo. Jenom si zase do časného rána povídali. Nick dokonce na druhý den zrušil jeden kšeft jenom proto, že mu s ní bylo tak dobře. Tak hrozně dobře...</div><div>A tady příběh končí. Jak to s nima dopadlo, to už si domyslete sami. Ti, kteří mají rádi pohádky, si vymyslí závěr takový, že se nakonec spolu vzali, měli děti a žili šťastně až do smri. Ti, kteří mají rádi tragické konce, si vymyslí, že Nick nakonec použil revolver z jakýchkoli důvodů a ti, kteří to vidí spíše realisticky, si vymyslí, že se spolu vzali, měli děti, potom se rozvedli, a pak umřeli.</div> http://open-city.blog.cz/1105/zivot-je-tragikomedie-k-popukani http://open-city.blog.cz/1105/zivot-je-tragikomedie-k-popukani Povídky Fri, 27 May 2011 23:43:04 +0200 <div><br /></div><div>Všimněte si někdy v</div><div>hospodě židle</div><div>na které sedíte.</div><div><br /></div><div>Nevidíte ji, ale je tu.</div><div><br /></div><div>Kolik lidí před vámi</div><div>do ní prdělo,</div><div>teď do ní prdíte vy</div><div>a po vás do ní bude</div><div>prdět někdo jiný.</div><div><br /></div><div>Ta židle toho zažila a viděla víc,</div><div>než všichni,</div><div>kteří na ní kdy seděli,</div><div>dohromady.</div><div><br /></div><div>Židle má styl,</div><div>židle má charakter,</div><div>židle je absolutní pravda.</div><div><br /></div><div>Židle postavená ze slin sýkorek,</div><div>ze slz zoufalých lidí, z krve dravců, z piva,</div><div>židle Král, židle Žebrák,</div><div>pořád je to židle,</div><div>která tu byla, je a bude.</div><div>Navěky věků.</div><div><br /></div><div>My</div><div style="padding-left:30px">ne.</div> http://open-city.blog.cz/1105/zidle http://open-city.blog.cz/1105/zidle Básně Thu, 26 May 2011 07:51:51 +0200 <div><br /></div><div>Mám tě rád,</div><div>na každém stole</div><div>pečlivě rozložený ubrus</div><div><br /></div><div>Mám tě rád,</div><div>vždycky víš co potřebuju</div><div>a nemusíš se ptát</div><div><br /></div><div>Když se potřebuju</div><div>vysrat</div><div>vždycky na mě čeká</div><div>čistý a voňavý záchod.</div><div><br /></div><div>Ještěže tě mám,</div><div>protože tě mám rád.</div><div><br /></div><div>Pokaždé přijdeš s</div><div>něčím novým.</div><div>Nenudím se s tebou.</div><div>Jsi jak snová pohádka</div><div>za plátnem hororů.</div><div><br /></div><div>Štěstí se mi připletlo</div><div>do cesty, když jsem</div><div>tě potkal.</div><div><br /></div><div>Milenci z existenčních důvodů</div><div>až nadosmrti.</div><div><br /></div><div>Mám tě rád,</div><div>hospůdko moje.</div> http://open-city.blog.cz/1105/vec-jako-zena http://open-city.blog.cz/1105/vec-jako-zena Básně Thu, 26 May 2011 07:51:10 +0200 <div><br /></div><div>Zase přišel čas nad tím</div><div>vším</div><div>vyzrát.</div><div><br /></div><div>Je to jako na houpačce</div><div>která se však točí</div><div>dokola.</div><div><br /></div><div>Houpy houp.</div><div><br /></div><div>Hloupý blb.</div><div><br /></div><div>Sledují mě oči alkoholika</div><div>který se diví, co že to</div><div>asi dělám.</div><div><br /></div><div>Zapaluju si cigaretu</div><div>naklopím do sebe kus piva</div><div>a jeho pohled</div><div>opětuju.</div> http://open-city.blog.cz/1105/zase-pryc-doma http://open-city.blog.cz/1105/zase-pryc-doma Básně Thu, 26 May 2011 07:50:34 +0200 <div><br /></div><div>Nevím jak bych měl začít, aby vás následující text nepřestal nudit po pár větách, a abyste ho přečetli až do konce. Nevím ani jak pokračovat, ale to je jenom tím, že nevím jak to napsat, aby to vyznělo tak, jak to cítím. Občas je těžké najít slova pro jisté věci a taky se hrozně blbě píše, když jste na dně. Zachvacuje vás deprese a čím víc se vžíváte do těch písmenek, které vám proudí z prstů a do prstů z hlavy, tím víc se stáváte neobjektivní a výsledné dílo je jenom prachsprostá slátanina, kterou si můžete koupit v trafice. Nevím jak vy, ale já mám pocit, že jde celý svět do sraček. Jasně, vždycky šel do sraček a vždycky ve sračkách byl, ale teď, jakoby to bylo čím dál tím silnější. Možná je to tím, že stárnu. Jsem ještě mladý, když to tak řeknu, ale lecos jsem si v životě už prožil a nikdy se nestavím do role vševěda, protože vím, že se můžu kdykoliv cokoliv přiučit i od toho posledního blba.</div><div>Už podruhé jedu z Nošovic, kde jsem celou noc vyhrával různým lidem. Byli tam důchodci, byli tam Slováci, byli tam Poláci, byli tam všichni. Dozvěděl jsem se, že člověk, místní kuchař, kterého jsem bral jako jednoho z mála, co za něco stojí, sedí ve vězení, protože udělal jednu blbost kvůli ženské, se kterou žil. Ono na tom není nic zas až tak prapodivného. Tohle my chlapi občas děláme, že se pro ženskou dokážeme roztrhnout, jenže jde o to, že ta ženská roztáhla nohy jinému, jen co jejího chlapa zavřeli. Jejího skvělého chlapa, který pro ni kradl, aby ji dostal ze stotisícového dluhu a aby se měli dobře. Spousta lidí mě přirovnává k Bukowskému. Že prý píšu stejně jak on, a že prý ho kopíruju a já nevím co všechno. Samozřejmě. Já se tím netajím, že je Bukowski, po mě, můj nejoblíbenější spisovatel, ale jak chcete nekopírovat někoho, kdo má podobný pohled na svět jako vy, a navíc si prožíváte podobné situace a píšete o nich? Ještě před tím, než jsem ho objevil, jsem přicházel na spoustu věcí. Potom otevřu jeho knihu a čtu to, co se mi v hlavě urodilo a říkám si: ty parchante, tys mi ukrad moje myšlenky, tys mě předběh... To jenom tak na vysvětlenou následujícího: Bukowski řekl jednu pravdivou větu, že "spoustu dobrých chlapů vyhnaly ženské pod most." Teď právě mluvím o tom kuchaři, který sedí kdesi v lágru a ženská, která za všechno může, si rajtuje na kdejakém čurákovi - doslova. Nemůžete házet všechny do jednoho pytle, ale nikdo mě nepřesvědčí o opaku, že ženské prostě takové jsou, pokud nad nima nedrží chlap pevnou ruku, kterou musí držet i nad sebou, samozřejmě. (Jestli tohle čte nějaká feministka, tak čekám pod okny demonstraci Klubu svobodných žen.) Chtěl jsem jenom říct, že ženské člověka ničí. Jsou totiž jenom dvě možnosti. Zaprvé: pokud chlap narazí na skvělou ženskou, má šanci na to stát se géniem a zadruhé, pokud chlap narazí na potvoru, tak je s ním ámen. Mezi těmihle dvěma typy ženských je velice tenká hranice. Ze Skvělé se může stát Potvora a naopak. Vždycky a jenom záleží na tom, jak se cítí <em>ona</em>. No tak nějak to asi je. Už jsem řek, že nemám moc slov, je totiž sedm hodin ráno, já jsem spal čtyři hodiny, mám po včerejšku kocovinu a ještě k tomu depresi. A v ledničce není ani jedno pivo. Kurva. Proto snad píšu, abych tu depresi zase kdesi zatlačil, jak už ji tak tlačím každý den. Někdy zdárně a někdy se mi to nepovede. Většinou se mi to nepovede. Za tu depresi může právě ženská. Nemám tušení, co to s ní je. Neřekne vám to, ani kdybyste se posrali. Jak jsem si to tak dneska ráno štrádoval domů a viděl jsem děti, které jdou s nasraným nebo smutným výrazem naproti mně proto, že musí jít do školy, říkám si: "Buďte, děcka, sakra rády, že vás sere jenom ta škola. Máte ještě pořád šanci žít skvělý život. Já už nejspíš ne. I když jsem jenom o patnáct let starší než vy..." Nevím jestli je to tou zatracenou depresí nebo kýho čerta, ale mám zkrátka takový pocit, že to se mnou jde z kopce. A den ode dne je to horší a horší.</div><div>Když jsem se dneska ráno probudil na měkké posteli přikrytý voňavou peřinou, díval jsem se na východ slunce a poslouchal ptáky a první myšlenka, když mi začal pracovat mozek, byla na ni. Představte si to. Ta ženská mi nedá pokoj. Ukápla mi slza. Chytil jsem vztek. Zničila mi tak krásnou a poetickou chvilku. Zničila mi den. A teď si představte, že takhle vypadá každé vaše ráno a vy s tím nemůžete vůbec nic dělat. Jste takhle malincí a ona se spokojeně po ránu usmívá na svět. Prostě vás to ve všem brzdí. Víte, že musíte cvičit, abyste za něco stáli, abyste si byli jistí v kramflecích po všech směrech, jenže nemůžete, protože tohle vás absolutně rozháže. Tak chlastáte, protože to je jediný prostředek, který vám aspoň trochu pomůže. A čím víc chlastáte, tím hůř se vám všechno dělá. A když se spojí kocovina s depresí, tak kde to asi tak dopracujete? (Matička Smrt po mě hodila očkem.) Nemůžete psát, i teď mi to dělá obrovské problémy, i když se snažím to psát co nejobjektivněji a co nejlépe, ale mám zaslepenou mysl. Cítím v hlavě obrovský balvan, který nejde odkulit. A co mě sere nejvíc je to, že nemůžu hrát. Bolí to. Psychicky myslím. A to je horší než fyzická bolest. Ať mi klidně uřežou nohu zaživa, ale ať mě ksakru někdo zbaví toho břemena. Já chci doprdele žít. Každý den si pomalu vyřezávám rakev z dubového dřeva a každý den to dělám líp a líp, tudíž mi to jde rychleji.</div><div>Do hajzlu a dost. Chtěl jsem tenhle text mít co nejlepší a zase se do toho vkrádá ten bordel. Chtěl jsem napsat něco jako polemiku na téma svět a ženské nebo ženské ve světě nebo něco podobného, ale o ženských nemůžu psát, protože mám v hlavě jenom jednu a o světě nemůžu taky psát, protože svět pro mě znamená <em>Ona</em>. No jo, jako spisovatel nejspíš nestojím za nic. Prostě jsem to kdesi ztratil. Váš život vám protíká mezi prsty a vy mu pomalu říkáte sbohem. Vaše duše se pomalu zmenšuje a stává se z vás vystrašená a vykulená veverka, co nemůže najít ořech. Nevím jak tenhle zatraceně debilní pocit popsat. To musíte prostě pochopit, lépe už to vysvětlit nejde. A ona se na to všechno dívá a nechává to tak. Hm, taky možnost. Pořád si říkám, že jsou i horší věci, ale to lžu sám sobě. Nevím jak z toho ven a to už jsem vyzkoušel úplně všechno, kromě sebevraždy. A že jsem o ní už uvažoval. Nemůžu pokračovat v činnosti, v životě, pokud nebudu spokojený. Já jsem člověk, který se spokojí s málem, nepotřebuju hromadu peněz a být obklopen luxusem a kupovat si nové televizory a nové mobilní telefony a nové auta a nové bla bla bla. Stačí mi chleba, kafe, pivo, postel, muzika, psaní a člověk, se kterým tohle všechno můžu sdílet. Ale to chci asi moc. To je asi nějaká daň za to, že jsem poctivý a hodný člověk, který si odtrhne od huby cokoliv, jenom aby se ostatní měli dobře. Kde se poděla spravedlnost? Cítím, že je to vůči mě nefér. Vidíte, už je to tu zas. Zase sklouzávám, ten zatracený balvan mi pořád tlačí na mozek. Chce se mi říct "do hazjlu s tím," ale tím bych to všechno shodil. Jestli je to vůbec kam shodit, protože tenhle text beztak za nic nestojí. A literární kritici se drží za hlavu a říkají proboha. Ale zkuste si psát na úrovni s tím, co mám já. Cítím vlastní úpadek, místo toho, abych psal nebo hrál líp, tak píšu a hraju hůř. A to mě taky sere. Takže to už máme dvě věci. Fajn. Na světě je spousta lidí, co prožívá podobnou situaci, jako já. Jak s tím dokážou žít? Jak se s tím dokážou vypořádat? Jsou chytřejší, jsou silnější než já. Já si nad tím lámu hlavu každý den a ještě jsem na nic nepřišel. Čekám na asteroid, který tu spadne a vyhubí lidstvo.</div><div>Nic, a dost. Už se to zvrhává a vím že už nic kloudného nenapíšu. Už tak to celé stojí za hovno. Nedá se říct, že by mi bylo líp, že bych se z toho jaksi vypsal. Ksakru, vždyť je mi ještě hůř. Zajdu si do obchodu pro pivo a trošku to spláchnu. To je totiž jediná možnost. Ještě spánek, třeba věčný. Nashledanou u další mojí ptákoviny. Aspoň můžete sledovat můj úpadek, to mají lidi rádi. Hm, nad čím asi dneska bude přemýšlet ona?</div> http://open-city.blog.cz/1105/svete-div-se-jde-to-se-mnou-z-kopce http://open-city.blog.cz/1105/svete-div-se-jde-to-se-mnou-z-kopce Žvásty Wed, 18 May 2011 08:55:59 +0200 <div><br /></div><div>Teplé pivo pomalu</div><div>kropí moje vnitřnosti</div><div>a já si vezu svou</div><div>šílenou prdel</div><div>z prácee domů.</div><div><br /></div><div>Kde jsem se to octnul</div><div>a kam se poděju?</div><div><br /></div><div>Krysy se šnorchlem</div><div>loví perly na dně moře.</div><div>Křečci zavírají lidi</div><div>do klecí a</div><div>kočka na to všechno</div><div>sere.</div><div><br /></div><div>Kočka jsem já.</div> http://open-city.blog.cz/1104/divna-hodne-divna-vec http://open-city.blog.cz/1104/divna-hodne-divna-vec Básně Tue, 26 Apr 2011 09:50:49 +0200 <div><br /></div><div>Když jsem ji viděl poprvé</div><div>úplně mě to odrovnalo.</div><div>Když jsem ji viděl podruhé</div><div>už to nebylo tak silné.</div><div>Když jsem ji viděl posté</div><div>bylo to zase silnější.</div><div>Když jsem ji viděl potisícáté</div><div>odrovnalo mě to ještě víc než</div><div>když jsem ji viděl poprvé.</div><div><br /></div><div>Počítám že až ji zase uvidím</div><div>už to nebude jiné.</div><div><br /></div><div>Jednou to bude Minulost.</div><div>Všechno jednou bude Minulost</div><div>ale dokud budu žít tak</div><div>už to nebude jiné.</div> http://open-city.blog.cz/1104/uz-to-nebude-jine http://open-city.blog.cz/1104/uz-to-nebude-jine Básně Tue, 26 Apr 2011 09:50:27 +0200 <div><br /></div><div>Salátová mísa se vyprázdnila</div><div>a Hrdý Seladon se</div><div>nadzdvihnul a uprdnul si.</div><div><br /></div><div>Klidně zvládnu ještě jednu.</div><div>Přistane před ním pivo.</div><div>"Já chci salát," řekl.</div><div>"Dej si pivo," řekla.</div><div>"Dám si pivo," řekl.</div><div><br /></div><div>Flaška se vyprázdnila</div><div>a Hrdý Seladon otevřel</div><div>ústa a říhnul si.</div><div><br /></div><div>Klidně zvládnu ještě deset.</div><div>Přistane před ním cigareta.</div><div>"Já chci pivo," řekl.</div><div>"Dej si cígo," řekla.</div><div>"Dám si cígo," řekl.</div><div><br /></div><div>Cigareta dohořela</div><div>a Hrdý Seladon zaklonil</div><div>hlavu a povzdechl si: "Ach..."</div><div><br /></div><div>Klidně zvládnu ještě dvacet.</div><div>Žena mu sedne do klína.</div><div>"Já chci cígo," řekl.</div><div>"Vem si mě," řekla.</div><div>"Vezmu si tě," řekl.</div><div><br /></div><div>Udělali se</div><div>a Hrdý Seladon si</div><div>zapálil cígo.</div><div><br /></div><div>Klidně to zvládnu ještě jednou.</div><div>Žena mu..</div><div><br /></div><div>Měl hodnou ženu.</div> http://open-city.blog.cz/1104/hrdy-seladon http://open-city.blog.cz/1104/hrdy-seladon Básně Tue, 26 Apr 2011 09:50:02 +0200 <div><br /></div><div>Přicházím na nástupiště</div><div>s pivem v jedné a</div><div>s harmonikou v druhé</div><div>ruce.</div><div>Sleduje mě jedna žena</div><div>a já sleduju ji.</div><div>Najednou si vysoko přede</div><div>mnou překříží nohy</div><div>a usmějou se na mě</div><div>její kalhotky. (Červené.)</div><div><br /></div><div>Posadím se opodál,</div><div>otevřu si pivo</div><div>a zapálím cigáro.</div><div><br /></div><div>Hm...</div><div>Potahuju...</div><div><br /></div><div>Chce se mi srát.</div><div>Možná se vyseru ve vlaku. (?)</div> http://open-city.blog.cz/1104/kalhotky http://open-city.blog.cz/1104/kalhotky Básně Tue, 26 Apr 2011 09:49:30 +0200 <div><br /></div><div>Zajímalo by mě co</div><div>se bude dít za</div><div>třicet let.</div><div>Budu naživu?</div><div>Pravděpodobně ano.</div><div>Jak bude chutrnat pivo?</div><div>Pravděpodpbně jinak.</div><div>V čem budeme jezdit?</div><div>Jak se k sboě budem</div><div>chovat?</div><div>Co do té doby technika</div><div>vymyslí?</div><div>Podáme si ruce s</div><div>mimozemšťanama?</div><div>Bude se hrát</div><div>poctivě a naživo?</div><div><br /></div><div>Dnes máme rok 2011.</div><div>Za třicet let mi bude</div><div>53 let.</div><div>Můžeme se těšít na změnu?</div><div>Pravděpodobně ne.</div><div>Bude si i nadále chodit v</div><div>saku, jako před 100 lety?</div><div>Pravděpodobně ano.</div><div><br /></div><div>Zvítězí konečně rozum?</div><div>Beztak ne.</div><div><br /></div><div>Stejně jsme na tom byli</div><div>včera,</div><div>stejně na tom jsme dnes a</div><div>pravděpodobně na tom budem</div><div>stejně i zítra.</div><div><br /></div><div>Takže se radši na lepší</div><div>zítřky netěšte,</div><div>jinak tím proparníte život.</div><div>Těšte se z dnešků,</div><div>díky kterým jste naživu</div><div>a díky kterým stojí</div><div>za to</div><div>žít, protože zítřek je</div><div>vždycky jeden den navíc.</div><div><br /></div><div>Dřina až</div><div style="padding-left:60px">nadosmrti.</div><div style="padding-left:120px">… Jo.</div> http://open-city.blog.cz/1104/pravdepodobne http://open-city.blog.cz/1104/pravdepodobne Básně Tue, 26 Apr 2011 09:48:50 +0200 <div><br /></div><div>Už nemůžu dál</div><div>a z chlastu to nemám.</div><div>Jemný jarní vánek</div><div>mě ovívá</div><div>a ničí to</div><div>co ze mě zbylo.</div><div><br /></div><div>Umřu, ale nevím</div><div>kdy.</div><div>Dneska by se to</div><div>celkem hodilo.</div><div>Už dávno jsem</div><div>si chtěl koupit</div><div>revolver a jednu kulku,</div><div>ale neměl bych</div><div>odvahu TO</div><div>udělat.</div><div><br /></div><div>Ryby skáčou nad hladinu</div><div>a chytají mušky,</div><div>zatím co já</div><div>se potápím</div><div>co možná</div><div>nejhloubš,</div><div>ale...</div><div><br /></div><div>Sám sobě neuteču.</div><div><br /></div><div>Omlouvám se své</div><div>duši za to,</div><div>co jsem jí provedl.</div><div>(Já?)</div><div><br /></div><div>Slza ukápla na</div><div>klávesu <em>N</em>.</div><div>Utřel jsem ji toaletním</div><div>papírem,</div><div>kterým jsem si před</div><div>chvílí utíral</div><div>svědomí.</div><div><br /></div><div>Vražedná moucha</div><div>mi oknem přiletěla</div><div>udělat společnost,</div><div>tak se na chvilku</div><div>spolčím a trochu</div><div>si pokecám,</div><div>jak jí to lítá.</div><div><br /></div><div>Sbohem, moje básničko.</div> http://open-city.blog.cz/1104/z-chlastu-to-nemam http://open-city.blog.cz/1104/z-chlastu-to-nemam Básně Sun, 17 Apr 2011 12:13:06 +0200