KOUSEK PRAVDY

7. prosince 2016 v 8:51 | Mike DeLongpre |  Povídky

Bylo mrazivé ráno. Všude kolem ležel čerstvě napadaný sníh. Na stromech, na autech, na bůvolí lebce, která visí na stáji naproti jeho okna, na lavičce pod ní a na houpačce venku. Už se čtyři noci nevyspal. Pořád přemýšlel. Na nic nemohl přijít. Něco v něm bylo, něco ho hlodalo a on neustále přemýšlel nad tím, co by to mohlo být. Jenže věděl z toho všeho maximálně čtvrtinu. Zbytek byl v mlze. Nemohl pořádně zaostřit, pořádně se soustředit, aby na to přišel.

Šel se vysrat. Potřeboval si vymalovat koupelnu. Už půl roku se na to chystal, protože ho ten nad ním vytopil. Majitel baráku. Bydlel v nájmu a pořád se mu do toho nechtělo. Neměl důvod. Proč taky. Bydlel sám a návštěvy míval jenom občas. Myslel na jiné věci. Myslel na to, jak si dát život do pořádku. Měl ho špatný. Prožil si spoustu špatných situací, co v něm zanechaly dost bolesti, která se přenášela na další situace, které prožíval. Docházela mu šťáva. Možná už mu došla, protože sebemenší vzpomínka na minulost ho totálně psychicky odrovnala.

Nesnášel lidi, ale stejně je k životu potřeboval, a tak chodil do různých barů a hospod, aby se s někým potkal. Doma to nemohl sám už vydržet. Byl neustále pryč, domů se chodil akorát vyspat, většinou opilý. Všude bylo prázdno, jedinou společnost mu dělaly myši, které se vždycky v dobu, kdy chtěl usnout, vzbudily, a začaly něco kousat a v tichu noci vydávat nepříjemné zvuky.

Málokdy snídal. Jeho snídaně sestávala z kafe a cigaret. Tak mu to vyhovovalo. Snídani většinou spojil s obědem, protože vstával pozdě. Ten den však vstal ráno. Brzo. Protože už čtyři noci nespal a když člověk nespí, tak zapomene na to, že to potřebuje. Dal si svoje kafe, pár cigaret a šel pryč. Stěny jeho bytu se na něho hroutily a všechno bylo divné. Připomínalo mu to povídku o pokoji 1408. Musel zdrhnout.

"Čau, pivo?"

"Jo."

"Co se děje? Jsi nějaký skleslý."

"Ale ne. Nejsem."

"Jde to na tobě vidět."

"Nech si svoje rozumy a dej mi radši to pivo."

Dočepoval mu pivo a postavil ho před něj. Zadíval se mu do očí.

"Znám tě jiného. Nelíbíš se mi. Už delší dobu."

"To je v pohodě, ty taky nejsi žádný krasavec."

"Tak jsem to nemyslel."

"Nepovídej."

"Hele jsi můj kámoš, mám o tebe starost."

"To nemusíš."

"Tak to si kurva piš že musím! Něco je špatně."

"No, špatně není jenom něco, špatně je všechno."

"Sakra do háje…"

Mávnul rukou a šel obsloužit další hosty.

"Musíš se na mě pořád tak dívat? To se nemůžeš věnovat své práci? Roztoč mi radši další."

"Hele s tebou to vůbec nevypadá dobře."

"Fakt?"

"Kurva do prdele se na sebe podívej!"

"Co? Copak mi chceš říct? Že jsem alpa? No tak jsem, a co?!"

"To nemyslím. Něco tě žere."

"Hurá, pan psycholog."

"Někde je chyba, kámo."

Chvíli bylo ticho. Kdyby bylo léto, tak tam přistane moucha nebo něco, ale venku byla zima jak v Rusku, tak tam žádná moucha nepřistála. Jenom v krbu se pohlo poleno.

"Už mě to tady prostě nebaví. Nevím co mám dělat. Jsem z toho všeho nějaký zdrcený."

"Výborně, to jsem ti říkal, když jsi přišel. Docela ti trvalo na to přijít."

"Já vím. Mi všechno dochází později. Však mě znáš."

"Jo."

Zase bylo ticho. Do dveří vstoupil nějaký člověk. Sednul si ke stolu a poručil si pivo.

"Víš jak na tom se ženskýma jsem."

"Vím, ošukáš každou, která se ti dostane pod ruku."

"Heh, ty jsi vůl. Tak jsem to nemyslel. Možná máš pravdu, ale myslel jsem to citově."

"Ty do toho nedáváš cit?"

"Co?"

"Ty nedáváš do šukání cit?"

"Kreténe, mluvím o něčem jiném."

"Kecy..."

Odešel obsloužit hosty.

"Mluvím o tom, že jsem už dlouho nebyl se ženskou šťastný. Vždycky je to jenom na chvilku a pak přijde problém."

"Jaký problém?"

"No vždycky mě ženská kopne do zadku."

"A uvědomuješ si proč to tak je?"

"Snažím se na to přijít. Asi to bude kvůli mojí práci."

"To je dost možné."

"Ale proč? Vždyť přece všechny ví co dělám, musí s tím být smířené přece."

"Hovno, ženská si vždycky najde důvod. Ona samozřejmě ví co děláš, ale nechce si to připustit, neví co to obnáší. Ženské uvažujou jinak. Myslí si, že chlapa změní, že on se změní kvůli nim. Proto je opouštějí. Ženské opouštějí ty, kteří se kvůli nim nezmění. Opouštějí silné osobnosti. A to ty jsi, jak tě znám. Máš svou hlavu a svou pravdu, kterou nikdy nikdo nezmění."

"To máš recht, Ale pro ni bych udělal cokoliv a taky to dělám, tak proč sakra? Beru ji na výlety, pomáhám s uklízením, peru, vařím, žehlím, šiju… Nechápu to."

"Možná si vybíráš ženské, které mají stejnou osobnost, jako ty. Možná jsou vztahy založené na tom, že je jeden dominantní a druhý je pucka. Tak to asi má být. A ty nechceš mít vedle sebe pucku, ty chceš mít sobě rovnou, tím pádem ti to nemůže nikdy klapnout. Sory kámo, ale tak to cítím."

"Hm..."

Zatímco šel roznést hostům piva, chvíli přemýšlel nad jeho poslední větou. Mít vedle sebe pucku znamená někomu poroučet. Jenže on nechtěl nikomu poroučet. Každý člověk má přece stejné právo na život. Všichni jsou si rovni. I ve vztahu. Ale podle fungujících lidských vlastností to vlastně ani jinak nejde. Všechno, celá společnost, funguje na základě poroučení a podřízení. Někdo se přece musí podřídit. A on se podřídit nechtěl a navíc nechtěl ženu, která by se podřizovala jemu.

"Já vlastně musím být sám, to je můj osud."

"Co?"

"No podle toho, cos teď říkal. Musím být sám."

"Ehm, no… Asi jo. Zní to krutě, ale nevím jak jinak bych ti mohl pomoct. Buďto se s tím smíříš a podle toho si zařídíš život, anebo se budeš trápit a přemýšlet nad tím, jak to udělat jinak. Ale podle mě to jinak nejde, podle mě je tohle, co jsem ti řekl, pravda."

"Asi jo, asi jo. Asi jo."

Slunko už bylo dávno pryč. Dokolíbal se domů. Mezi ty zpropadené čtyři stěny a strop, který se ho snažil rozpučit. Přemýšlel. Znovu přemýšlel. Celý život bude přemýšlet nad tím vším. Ale stejně to bude zkoušet pořád dokola. Nedokáže žít sám. Musí mít vedle sebe někoho, kdo ho obejme, někoho, kdo mu řekne, že ho má rád. Sám to nevydrží a s někým po boku taky ne. Dostal hořký životní úděl a musí s ním celý život bojovat. Je jako vlk vyjící na Měsíc. Už nikdy nebude spokojený se svým životem. Stalo se toho až příliš. Už jenom čeká na konec celého příběhu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama