TAK TO OBČAS BÝVÁ

27. května 2016 v 14:05 | Mike DeLongpre |  Povídky

Bylo to jedné podzimní noci. Vzbudil se asi ve tři hodiny ráno. Sešel ze schodů a zapálil si dole cigáro. Jenom tam tak seděl a kouřil a přemýšlel. Teď to udělám. Už to konečně udělám, nebudu nad ničím přemýšlet, až dokouřím, tak to prostě to udělám. Típnul cigaretu, vzal nůžky a šel do koupelny. Chvíli stál před zrcadlem a díval se na sebe. Jeho dlouhé vlasy mu spadaly až pod ramena. Měl je rozpuštěné. Pak vzal jednu půlku vlasů do levé ruky a ustřihnul je. Položil je na skříňku vedle umyvadla. Potom to samé udělal s druhou půlkou a přidal je k těm vlasům. Celý trs svázal gumičkou. Zadíval se na sebe znovu. Jakoby to nebyl on. Díval se na sebe dlouho. Cítil se najednou líp. Cítil se svobodnější. Pousmál se, vlasy nechal ležet na skříňce vedle umyvadla a šel si zapálit další cigaretu. Chutnala líp, byla jiná. Všechno bylo najednou jiné. Deset let. Celých deset let nosil dlouhé vlasy. Najednou byly pryč. Deset let bylo pryč. Znovu se pousmál, dokouřil a šel znova spát.

Ráno se probudil a udělal si svůj klasický ranní rituál. Uvařil si kafe a kouřil jednu za druhou. Svobodný. Vlasy pořád ležely vedle umyvadla. Potom se vzbudila ona. Ani si ho nevšimla, jenom mu suše řekla ahoj. On se usmíval, kouřil a pil kafe. Po nějaké době šla do koupelny. Chvíli na to bylo slyšet: "Cos to udělal?!"

"Co?"

"Proč ses ostříhal?!"

Měla ráda jeho dlouhé vlasy.

"Protože už mě to štvalo. Chtěl jsem to udělat už dávno. Všichni mi říkali ať to nedělám, neměl jsem odvahu. Až teď."

"Ty jsi blbec! Vypadáš hrozně, máš to teď otřesné!"

"Mi se to zdá v pohodě. Je to trošku střapaté."

"Je to hrozné, dneska jdu za kamarádkou, tak půjdeš se mnou a ona tě ostříhá!"

"Pro mě za mě..."

Byla na něho naštvaná, ale nemohla s tím nic dělat. Mu to bylo jedno, stejně už věděl, že hledá způsob jak ho odkopnout, tak jí to akorát usnadnil a přidal polínko do ohně. Byl zklamaný životem. Byl zklamaný jí. Nevěděl proč. Byl nešťastný. Ale krátké vlasy mu udělaly radost. Vypadal líp. Všichni kolem mu to říkali. Najednou byl z něho frajer a ženské se po něm otáčely. To mu vyhovovalo, protože mu to doma nefungovalo.

Často chodíval sám k řece. Sednul si na skálu a seděl a poslouchal šumění peřejí. Uklidňovalo ho to. Přišlo jaro a měl hrát na jedné zábavě. Šla tam i ona. Když měl pauzu, tak se s ní chtěl bavit, ale ona mu říkala že nemá zájem, že tu má spoustu kamarádů a že se chce s nima bavit. Nechápal co se děje, tak se jí na to zeptal. "Už tě prostě nemám ráda, chápeš to? Nevím čemu nerozumíš!" Tak nějak to čekal, ale netušil, že to bude tak kruté. Musel hrát a přitom se dívat, jak se plazí po jiných. Bylo mu z toho smutno, zle, špatně. Měl nervy nadranc. Zhroutil se mu svět, zhroutil se mu sen. V hlavě mu kolovaly myšlenky co teď bude s jeho milovaným synem. Nechápal, že se z ní vyklubala taková mrcha. Hodně se opil. Po zábavě šel domů. Ona šla spát jinde. Nemohl usnout, tak celou noc propil. Tekly mu slzy, byl na dně. Na druhý den přišla domů. Nebavil se s ní a ona se nebavila s ním.

Byl začátek dubna. Po nějakých dvou třech dnech na ni promluvil první větu: "Do konce května musíme doplatit nájem a musíme se vystěhovat. Říkal mi to bytný." Nic neodpověděla. Vzala děcka a odjela pryč. Pravděpodobně jela k mamce. Byl teď doma sám. S bytným se dohodl na takové fintě, že se oba musí vystěhovat, protože jinak by neodešla, a až odejde, on zůstane. Měla dva měsíce na to, aby si sbalila věci a vypadla. Chtěl jí dát ledničku i pračku. Chtěl jí dát všechno. Jenže se věci trošku zkomplikovaly. Veškeré své věci si nasáčkovala do obýváku, takže tam nebylo k hnutí. Neměl kde spát, nedostal se ke svému gauči. Byla půlka června a její věci tam pořád byly, tak jí zavolal, že jestli nezmiznou ještě dnes, skončí na smetišti. A na pračku a ledničku ať zapomene. Navíc za ní musel zaplatit nájem, takže jeho pohár trpělivosti přetekl. Byl sám udiven, s jakou rychlostí ty věci začaly mizet. Vyslechl si nadávky že je hajzl a svině, že jí s děckama vyhodil z bytu. Jenže ten byt byl jeho. On všecko zařizoval, on všecko platil. Měl na to právo. Měla dva měsíce na to si najít nové bydlení. Nebyla toho schopná. To už byl její problém. Její věci zmizly, zmizlo i hodně jeho věcí a najednou byl v bytě už úplně sám. Bez ženy, kterou miloval a bez syna, kterého miloval ještě víc.

V průběhu května potkal na jednom plese, kde hrál, zajímavou ženu. Strávili spolu noc. Když se vracel z Prahy, jel ji navštívit. Na oplátku ho na týden přijela navštívit ona. Byla z daleka. Měli to k sobě přes půl republiky. Strávili spolu krásný týden. Chodili k řece, kde to měl tak rád, šli s jeho synem do zoo, chodili na procházky po městě a večer do hospůdky na pivo. Bylo mu dobře. Už se necítil tak sám. Necítil se opuštěný, cítil se šťastný. Jenže ona musela zase odjet a bylo po všem. Všechno pěkné se zase otočilo a zase byl sám a nešťastný. Sám zavřený mezi čtyřma stěnama. Nemohl spát, v noci se i čtyřikrát budil a nemohl znova usnout. Začal hodně pít. Byla to jediná možná věc, kterou mohl dělat. Jediná věc, která dávala smysl. Bylo horké léto. V noci bývalo kolem 25°C, tak chodíval na své oblíbené místo k řece, kde ležel na skále, popíjel pivo a díval se na hvězdy. Občas si skočil nahý do řeky. Cítil se být součástí přírody. Bylo mu dobře.

Od té doby nikoho takového nepotkal. Neměl na ženy štěstí. Nikdy v životě neměl na ženy štěstí. První žena, kterou miloval nemilovala jeho. Druhá žena, kterou miloval ho opustila nejhorším možným způsobem a třetí, kterou by mohl milovat, žila 300 kilometrů daleko. Byl to na něho příliš velký balvan. Vlastně si ani nepamatoval, kdy žil šťastný život. Možná prožil jeden rok šťastně. Víc určitě ne. Nevím jak je na tom dnes, ale myslím si, že je pořád sám. Pořád opuštěný a pořád miluje tu, která mu tak ublížila. Myslím, že bude sám a opuštěný do konce života. Někdy si osud vybírá krutou daň na lidech, kteří si to vůbec nezaslouží. Tenhle člověk je jeden z nich. Netuším proč musí mít tak posraný život. Nerozumím více věcem. Ale ať už je to jak chce, dám si na něho jedno pivo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama