HLAVA

9. prosince 2015 v 1:46 | Mike DeLongpre |  Žvásty

Vždycky jsem si říkal, že by toho mohlo být víc, ale myslím, že toho bylo dost. Svět ti leží u kolenou, ale tobě se nechce mu políbit ruku. Pořád si říkáš, že si klekne ještě níž. Pak se najednou stane, že se na tebe nasere, vstane a nakope tě do zadku, protože jsi měl hřebínek příliš vysoko.

Nosil ses jako páv a roztahoval péra na svém krásném ocasu. Ale najednou jsi zjistil, že tě někdo předhonil. Že má někdo krásnější ocas než ty, větší, pestřejší, a ty jsi znervózněl. Dostal ses do slepé uličky a nezbývalo ti nic jiného než ten ocas stáhnout a ustoupit, protože by ti ten druhý nakopal do zadku, stejně jako ten svět.

Myslím že není vítězstvím zvítězit, ale porazit sebe samotného. Porazit v sobě ty sračky, které člověka budí ze spaní, deprimují ve dne a matou v životě. Ty věci, které v sobě člověk dusí a schovává, protože z nich má strach. Bojí se sám sebe. Bojí se své hnusné zbabělé duše. A přitom není proč. Stačí se trošku otevřít, stačí tak málo, i když je to velmi těžký krok. Není to ani tak krok, jako spíše SKOK někam, odkud není návratu. Skok do hlubin sebe sama. Pohled do zrcadla. Podívali jste se někdy v zrcadle do svých očí a přemýšleli nad tím, proč jsou takové, jaké jsou? To je ta zásada. To je ta podstata celé věci. Vaše vlastní oči vám můžou připadat "krásné," nebo "hnusné," nebo "smutné," nebo "šťastné," nebo bla bla bla… Ale pořád jsou to vaše oči. Pořád jsi to ty. Tak tě vidí všichni ostatní. Tvůj obrácený ksicht v blbém zrcadle vidí každý, kdo tě potká a ty tvoje oči, ať už jsou, jaké chcou, vidí taky. A oči prozrazují nejvíc.

Můžeš se mi smát nad tím co tady píšu a žvaním, ale myslím si, že mám aspoň kousek pravdy, že na tom něco je.

Únava není moc dobrá věc. Obzvlášť pokud je člověk unaven životem. Potom se uchyluje k podobným myšlenkám a myslí si že se mu otevřou oči. Ale neotevřou. Svět je neúprosný a hlavně lidi v něm, ale důležité je, jak jsem v úvodu této pitomosti napsal, být sám sebou, ale nečepýřit zbytečně svá péra a zbytečně neroztahovat ocas, pokud to není potřeba.

Piju pivo, kouřím a mám toho všeho dost. Mockrát jsem udělal v životě chybu, ale vždycky jsem se podíval do toho zatraceného zrcadla, do těch svých očí a viděl jsem celý svůj život. A dívám se i dnes a vím, že se budu dívat do konce svého života. Viděl jsem tam toho spoustu a pořád to tam vidím, pořád se to někde do těch očí zapisuje a já se snažím si z toho vzít aspoň trochu poučení, protože si za všechno, co se člověku v životě stane, může jenom on sám.

Není důvod si lámat hlavu nad tím co bylo nebo je,

důležité je si NELÁMAT hlavu nad tím co bude.

Pokud jsi to pochopil, stav se, mám ještě pár piv v ledničce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama