Člověk je zvláštní druh opylovacího
hmyzu.
Najednou před vámi stojí někdo,
který stojí za to.
Za všechno.
Jste odhodlaní s ním strávit zbytek
života.
Odhodlaní se s ním nechat doprovodit
na Poslední cestu.
Ale z ničeho nic se cosi podělá,
cosi se změní a člověk, jakožto
zvláštní druh toho hmyzu, má tendenci
letět zase pryč.
Pryč za jinou květinou, jinou kopretinou.
Ale sakra proč?
Vždyť jsou všechny kytky stejné...
Nikde se nenakrmíš víc nebo míň.
Hmyz, ten si to dovolit může, ten nemá nic a žije krátce
ale copak si to může dovolit člověk, který
má všechno a žije, oproti ostatním, sakra dlouho?
No možná z toho důvodu to dělá.
Nehlásím se k lidskému druhu.
Pod*fuc*k | 8. listopadu 2011 v 11:44 | 
Zde hledá
Krásná báseň
" Jsem jako motýl, který si vzal do hlavy, že lítat z kytky na kytku ho vlastně nebaví, a proto rozhodl se hned pro nejkrásnější květ a jenom pro něj hodlá žít." tohle mi to připomnělo