Opilý měsíc mi
spadnul z oblohy
přímo do piva.
Díval se na mě a já
se díval na něho.
Plaval tam, jakoby tam
patřil odjakživa a vycházely
z něho malinkaté bublinky.
Bylo to fascinující.
Potom jsem to pivo i s tím
měsícem vypil.
Celou dobu jsem si myslel,
že se v pivu skrývá slunce,
ale mýlil jsem se.
V pivu je měsíc.
Má tam být,
je to jeho prostor, jeho území,
jeho obloha.
Moje duše je měsíc.
Já jsem měsíc.
Slunce je můj zbytečný
denní kolega.
Hvězdy jsou moje
děvky.
Impresivní...