Chodíte po
celém domě
a hledáte
klíče.
"Kde jsem je
ksakru dal?"
Vracíte se
pozpátku na
místa kde jste
byli,
kudy jste
prošli
aby se bám
někde v koutku
mozku objevil
obraz
kde jste ty
zasraný klíče
položili.
Co naplat.
Nic se nevybavuje
Nic se nevykresluje,
nic, nic, nic...
Hlava je prázdná
jako prořezaná
pneumatika
auta
z roku 1976.
Nakonec vás
to nasere
a vykašlete
se na to.
Najdete si
za ty klíče
náhradu
a
žijete dál.
Nastane chvíle
kdy ani
nepomyslíte
na to
že jste
někdy před
rokem dali
někde ty
klíče
a ony se
vám objeví.
Pak z toho
máte mnohem
větší radost
než kdybyste
ty klíče
našli hned.
Ano a z toho vyplývá, že na věci se dějí v pravý čas a na dobrou věc se vždycky vyplatí si počkat