Sraz

26. dubna 2009 v 15:45 | Henry Degrelle |  Povídky


Bývalá nadržená chudinka šprtka, co odříkávala celý stránky knih aniž by věděla o čem mele a dnešní ještě naddrženější rádoby architektka, co má muže s miliony na kontech a místo projektování domů mu asi leští bambus, a pak se jen podepíše pod ty projekty co stojí za hovno, ale díky manželově reputaci projdou kritikou jako malý slizký hovno prdelí - jinak má suuuuuuuuper kámoška ally uspořádala vzpomínkový třídní sraz.
Dojel jsem svou předpotopní károu později - menší hádka s motorem, nebo něčím co byl kdysi motor. Vidět starý ksichty bylo celkem fajn. Larry co kdysi dřel každou kundu, hrál fotbal v dorostenecké lize a celkově byl in, vyměnil hrudník za pivní břicho a vlasy za hrbolatý frňák.
"čest henry, jaká? To je bejvák co? Jo taky jsem moh mít takovej, ale co. Víš mě to nikdy netankovalo. Víš jak to myslím, ne?? ukázat lidem, že jsem větší zvíře než oni, a mít bejvák jak hrad, a jen se čumět na souseda, a pohrdavě na něj čumět, jako že se nemá jak já. Ve velkých věcech se ztrácí myšlenka", a přihnul si z piva. Odvětil jsem, že asi jako jo. "S fotbalem pro velký prachy je to to samý, nehraješ co chceš ty, musíš makat podle klubu, děláš jen co chtěj voni, už z toho není radost"
Zase sem přikýv a zapálil mu žváro.
"pojď, půjdem za ostatníma", a ved mě skrz obrovskou zahradu k chatě co byla větší jak můj bejvák.
Celou cestu kecal o tom co moch, ale nechtěl, že ti sráči dneska hrajou nic a kdyby on chtěl, ale jako nechce a furt si dokazoval že není troska. Larry je troska.
Na verandě bylo asi 10 lidí, většinou bývalí zastánci antikuřáckého zákona, podnikatelé, podnikatelky a jiní sráči co se na nás dva napařovali jako pávi, vyšňořeni, aby ukázali, že jsou hvězdy a my hovna.
Jen co nás s Larrym viděli, cítili se ještě jistější a ksichtem jak královna v chudobinci nás co nejsrdečněji zdravili.
Harry - bývalý arcišprt, expert na literaturu podle učebnice, bývalý začínající - hrorzný literát, dnes slizský úspěšný majitel řetezců knihkupectví po celý republice, podnikatel a čurák každým coulem nás pozdravil.
"Čau chlapi, to jsem rád, že jste tu, jak to jde?vítám"
Chyt mě za rameno, poplácal, jako kdybychom byli na škole kámoši nebo co, a začal se vyptávat co jako dělám, a já mu s (ne)nuceným úsměvem řek, že furt hraju na trubku, učím na zušce, jsem rozvedený a jinak v poho.
"a co jazz? Točíš cd, jak jsi chtěl? V tomhle si byl vždycky špica, vím jak si kdysi hrál na té akci, fakt dobrý, lidi byly úplně hotový, a co fesťáky, a kapela?" otázka, na kterou znal odpověď a byla tu jen proto, aby mě srazil a mohl začít sáhodlouhý monolog jak se perfektně daří jemu. To samý udělal Larrymu. Bylo mi z něho nablití.
Šli jsme do chaty. Vzduch nabitej snobizmem a zklamáním.
Mary po který jsem kdysi jel, stála u krbu. Po přechodu měla prdel jak štýrský valach a kozy jak oblouk gotický klenby. Snad z nadrženosti, nebo soucitu, nebo obojího mě začala tahat po všech ostatních a já, jak jsem jí tak viděl si říkal, jaký štěstí, že jsem s ní nikdy nic neměl.
Všichni byli nadšeni, že mě vidí, snílka co maturoval líp jak oni, snílka, co je dnes větší hovno než oni, snílka co je ztělesněním jejich úspěchu, oni na hradě, já v podhradí. Stejně i s Larrym. Lidi co mají materiálně a co do konzumních sraček míň jak vy jsou pro tyhle lidi ideální na pokec, zyšuje to ego, a i když každý říká, že ho baví práce sama o sobě a soud ostatních ho nezajímá, stejně se chce každý vyšvihnout a ukázat co je zač,
tady jsme neměli co dělat, vzal jsem Larryho, sedli jsme do káry a jeli mezi své


svět úspěšných lidí je žravé monstrum snobizmu, co musí mít kolem sebe svět neúspěšných lidi, jinak nemá co žrát
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tonďas Tonďas | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 15:08 | Reagovat

Pravdu díš....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama